Jihočeský senátor Tomáš Jirsa se vyjádřil k Národnímu parku Šumava a jeho německému sousedovi Národnímu parku Bavorský les. Vzájemné poučení ze zkušeností je jistě velkou pomocí pro celou diskusi. Práce s nesprávnými fakty je oproti tomu více než škodlivá. Znázornění domnělých vztahů mezi managementem lesů napadených kůrovcem v Národním parku Bavorský les a turismem v okresech Freyung - Grafenau a Regen neodpovídá skutečnostem a nutí nás proto k reakci.
„Počty návštěvníků a příjmy z turismu klesají v staré části Národního parku dlouhodobě, v okrese Regen, kde je proti kůrovci v Národním parku zasahováno, k poklesu nedochází.“
Počty přenocujících návštěvníků na začátku 90.let vyskočily do výše po otevření hranic v roce 89 díky cestovní horečce občanů bývalé DDR, objevujících zapovězený západ. Současně s tím došlo v následujícím období ke vzniku několika nových Národních parků v Německu a postupně k výraznému snižování cen kratších leteckých zájezdů. Oba okresy ztratily z těchto důvodů do konce 90.let asi jeden milion přenocování, Regen bez kůrovce, Freyung Grafenau s kůrovcem. Dnes je divočina v obou okresech jedním z nejdůležitějších turistických témat a přináší stále více hostů. Bodenmais v okresu Regen je největším turistickým cílem v Bavorském lese. Nedávno zde zaznamenali dvouciferný přírůst návštěvnosti po spuštění marketingové kampaně „prales“, založené na návštěvě NP Bavorský les. Krom toho se v obou okresech spojilo 13 obcí do turistické iniciativy „Tierisch wild“, v které divočina tvoří nejdůležitější turistickou atrakci.
Nové, soukromými investory založené projekty, jako např. stezka korunami stromů u Neuschönau ukazují, že hospodářský potenciál nové divočiny v Národním parku zdaleka nebyl vyčerpán.
Návštěvníkům podle Jirsy stačí jediná návštěva v Národním parku a o dalších cestách sem ani nepřemýšlí. Někteří dokonce tvrdí, že jsou pohledem na odumřelý les deprimováni a svoji dovolenou radši stráví někde jinde ve zdravé přírodě. Realita ukazuje opak:
Vědecké studie a ankety mezi návštěvníky zde v Národním Parku (Prof.Job, Suda (2008)) dokládají, že nerušený vývoj lesa mezi Luzným a Roklanem a jeho dynamika přitahuje mnoho turistů a rozhodně návštěvníky neodrazuje - jen 1% dotázaných vyloučilo opakovanou návštěvu. V poslední době se naopak v nově rozšířené části množí stížnosti turistů na hluk motorových pil a nákladních aut, vznikající v důsledku protikůrovcových opatření. Nechtějí přijet kvůli těmto zásahům.
