Hráči k zápasu přistoupili s úplně jiným zájmem. Bylo vidět, že chtějí vyhrát, že chtějí soupeři nastřílet co nejvíc branek a zároveň zodpovědně bránit. Chuť k útočení a hladovost po vstřelení branky z hráčů přímo čišela. Občas je míč neposlouchal a někdy lacině o balón přišli, ale okamžitě se jej snažili aktivním napadáním soupeře získat zpět.
Škoda, že se hráči neprezentovali stejnou hrou v zápase s izraelským týmem. Nemyslím si totiž, že soupeř z Tel Avivu byl kvalitnější, než srbský tým. Paradoxně fotbalistům Viktorie ublížil solidní výsledek, který si přivezli z hřiště Maccabi. Vědomí, že stačí remíza, případně prohra 1:0 znamenala snahu gól nedostat a ne vstřelit. Místo odhodlání vyhrát padla na hráče obava žádný nedostat. Soupeř neměl co ztratit a tak aktivní hrou nakonec dokázal zápas vyhrát a slavil postup do dalšího kola.
Přeji plzeňským fotbalistům, aby k zápasu nastupovali s vědomím nutnosti vyhrát, jako kdyby museli dohánět výsledek z domácího utkání. V žádném případě to na srbské půdě nebude nic snadného. Domácí nebudou mít co ztratit, navíc se budou chtít před vlastními diváky vytáhnout. Pro srbský tým je to velká událost - poprat se o Evropskou ligu a udělají vše pro případný úspěch.
Věřím, že hráči Viktorky zápas zvládnou a že postoupí do dalších bojů Evropské ligy.
