Ačkoliv pořád přibývající sníh a nízké teploty stále příchod jara moc nepřipomínají, medvědi z plzeňské zoo už jaro hlásí. Pomalu se totiž začínají budit ze zimního spánku. Ze šestice medvědů jsou nejčilejší tříletí večerníčkoví sourozenci Eliška a Honzík, kteří zatím letos zimnímu spánku moc nedali. Vytrvalým bušením na mříže své vnitřní ubikace se vypuštění už domohl také Miky - hlubočák.
Naopak asi až do konce března si ještě pohoví největší spáč - nejstarší Pišta. Spánek letos trval asi tři a půl měsíce, v minulých letech se medvědi do výběhu vydávali o něco dříve.
Plzeňští medvědi začínají klimbat už koncem listopadu, mezi Mikulášem a Vánocemi přestávají jíst a usínají. Na odpočinek se pečlivě připravují už od podzimu. Chovatelé jim přilepšují ve stravě, aby si vytvořili patřičné tukové zásoby, huňáči si také vystýlají pelechy senem, listím a slámou.
Ačkoliv medvědi se několik měsíců postili, nemohou se hned po svém probuzení pořádně nacpat. Překrmování nebo nevhodná strava by jim totiž nyní mohly vážně uškodit. Medvědí spánek je sice hluboký, ale ne trvalý. Jednou za čas se proberou ke kratší aktivitě, někdy vypijí teplou vodu nebo vločky a zas usnou. V peleších pochrupují sami nebo ve dvojicích, nejraději na boku stočení do klubíčka. V plzeňské zoo spí od přelomu let 1999 a 2000 každou zimu. Mají hektarový výběh, největší v republice.
Brtníci se do Plzně dostali před lety z různých míst a shodou okolností se tři jmenovali Míša. Chovatelé proto překřtili nejstaršího pětadvacetiletého Míšu na Pištu či Dědka. Dvacetiletý Míša číslo dvě, přestože je samec, se jmenuje taky Dáša nebo fučík a dvanáctiletému Míšovi zase nikdo neřekne jinak než Miky nebo hlubočák. Kromě toho žije v zoo ještě Pištova sestra a zároveň celoživotní partnerka, pětadvacetiletá Zuzana - Mišta. Bez přezdívky jsou tu jen Eliška a Honzík.
