Na 62. ročníku mezinárodního knižního veletrhu ve Frankfurtu, na kterém bude Evropská asociace nakladatelství učebnic (EEPG) ve středu 6. října vyhlašovat nejlepší evropské učebnice, se bude plzeňské Nakladatelství Fraus snažit navázat na mimořádné úspěchy z předchozích dvou ročníků. V roce 2009 získala v konkurenci 48 učebnic 26 vydavatelů z 16 zemí stříbro učebnice matematiky pro 6. ročník v kategorii Best European Schoolbook Awards a bronz Dějepis 6, který byl oceněn bronzovou medailí v soutěži EEPG Best Schoolbook Awards. V roce 2008 titul Chemie pro 8. ročník ZŠ tuto soutěž dokonce vyhrál. Podobné úspěchy v této soutěži nakladatelství zaznamenává pravidelně již od roku 2005. „Odbornou porotu zaujala především důmyslná propracovanost našich učebnic: probíranou látku doplňují cvičení, fotografie, obrázky nebo další grafické prvky, které tvořivě téma doplňují a přibližují učivo žákovi. Nesporným kladem učebnic je též jejich interaktivní podoba, která také díky interaktivním cvičením a elektronické přípravě pro učitele umožňuje mnohem rozsáhlejší využití než tištěná učebnice,“ uvádí Jiří Fraus, který je vedle své funkce ředitele nakladatelství rovněž místopředsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Finové investují 5000 do učebnic na jednoho žáka, Češi méně než 400 Kč
Letos Nakladatelství Fraus do soutěže nominovalo učebnicové komplety Matematika pro 2. třídu, Fyzika pro 7. ročník ZŠ a víceletá gymnázia a tištěnou učebnici Přírodopis pro 9. ročník ZŠ a víceletá gymnázia. Nakladatelství, které je nejen domácím, ale i evropským průkopníkem v oblasti zapojení informačních technologií do vzdělávání, sice udává tempo v evropském vývoji učebnic, ale doma ho čeká nejistá sezona, ve které se rozhodne o jeho dalším směřování.
V důsledku drakonických škrtů MŠMT, jež během tří let fakticky zredukovalo výdaje na školní pomůcky a učebnice o neuvěřitelných 66 %[2], bude prakticky nemožné udržet stávající laťku ve vývoji původních českých učebnic. „Škrty v tomto rozsahu, které nemají obdoby v žádné z civilizovaných zemí, nutně budou mít dopad na kvalitu vzdělávání ve školách,“ tvrdí Jiří Fraus. Postupující snížení státních výdajů na učebnice, které v srpnu vyvrcholilo škrtem 250 milionů Kč, tedy celých 30 % výdajů určených pro tento rok, je obzvláště kontraproduktivní a nepochopitelné v době probíhající školské reformy a vládou proklamovaných investic do vzdělávání jako priority.
To, co vytváří rozdíl mezi úspěšnými vzdělávacími systémy a těmi neúspěšnými, není jen výše platů učitelů, ale do značné míry také míra investic do moderních učebnic a vyučovacích pomůcek. Například ve Finsku, jehož žáci dominují při nejrespektovanějších mezinárodních srovnáváních PISA, směruje vláda na každého žáka 200 eur ročně jen na učebnice. Náš jižní soused, Rakousko, investuje do učebnic proporčně podle stupně školy, protože vzdělávací systém reflektuje stoupající částky za učebnice a pomůcky s věkem studenta a rostoucí sofistikovanost učebnice jako produktu. Na 1. stupni to je zhruba 40 eur, na 2. stupni 80 eur a na střední škole 160 eur. V České republice byla roční investice na žáka a jeho pomůcky a učebnice nižší než 500 Kč již v roce 2008, v roce 2010 podle kvalifikovaných odhadů učebnicové sekce Svazu českých knihkupců a nakladatelů poklesla pod 400 Kč, což je zhruba osmkrát méně než ve Finsku v přepočtu HDP na hlavu.
Ředitel základní školy: Jedeme na výpary
V některých školách je částka na učebnice pro jednoho žáka ještě nižší. Miloslav Hubatka, ředitel Základní školy JUDr. Josefa Mareše ve Znojmě, uvádí, že reálná částka, kterou jeho škola disponuje na učebnice pro jednoho žáka, je nižší než 300 Kč. Základní škola JUDr. Josefa Mareše je školou UNESCO a coby fakultní škola Masarykovy univerzity spolupracuje šestým rokem na mnoha studentských a výzkumných projektech souvisejících s rozvojem nadaných žáků v prostředí základních škol. V této oblasti rovněž poskytuje metodickou pomoc stovkám dalších pedagogů z dalších škol, nejčastěji formou zaškolování učitelů nebo umožněním náslechů v běžných hodinách výuky.
To, že za současných podmínek je velmi obtížné udržet kvalitu vzdělávání, potvrzuje i Miloslav Hubatka. „Škrty neseme velmi negativně, protože přišly dvakrát za sebou, teď v srpnu už tedy potřetí. Peněz na učebnice a pomůcky máme čím dál tím méně, přitom konkrétně třeba cena pomůcek neustále roste. Řešíme to tak, že jsme na začátku školního roku koupili skutečně jen to, co bylo naprosto nezbytné, část nákladů jsme byli nuceni přenést na rodiče a ten zbytek prostě není. Situace je kritická: jedeme na výpary,“ konstatuje ředitel Hubatka, podle něhož takto nelze postupovat neomezeně dlouho. Podle Miloslava Hubatky není realistický ani současný nápad ministerstva školství, že se některé věci budou financovat z peněz Evropského sociálního fondu, takzvaného projektu šablon, protože do šablon nelze schovat všechno.
Využití evropských peněz v roli náhrady rozpočtového krácení nepovažuje za možné ani Jiří Fraus. Evropské sociální fondy lze použít pouze pro oblasti striktně vymezené předpisy pro čerpání. Nelze je tak v žádném případě využít k nákupu jakýchkoli učebnic podle potřeby školy. „Evropské fondy se nemohou stát náhradou běžného státního rozpočtu. Z hlediska pohledu dalšího udržování sítě regionálního školství se nejedná o koncepční řešení. Co bude vláda dělat, až takzvané porcování evropského medvěda na začátku roku 2013 skončí a tyto nesystémové prostředky najednou dojdou?“ ptá se Jiří Fraus.
Nejsou peníze na vzdělávání učitelů
České školství zaostává ve srovnání s vyspělými zeměmi nejenom ekonomickým zázemím[3], ale i co do výsledků žáků. V procesu nezbytné změny, která má zabránit sestupu do nejnižší ligy evropské vzdělanosti, musí sehrát klíčovou roli vzdělaný a dostatečně motivovaný učitel, jen jeho vysoká kvalifikace bude zárukou, že se tento zvrat povede. Škrty v oblasti ONIV však významně zasáhly i možnosti vzdělávání učitelů. Miloslav Hubatka, ředitel znojemské Základní školy JUDr. Josefa Mareše, k tomu uvádí: „To, že se cca 80–90 % základních škol dostalo do minusu a nemá na ONIV, znamená nejen stop na pomůcky a učebnice, ale také útlum v oblasti školení učitelů.“
Podle zkušeností Nakladatelství Fraus se osobnost a kvalifikace učitelů významně projevuje i na schopnosti přenášet poznatky moderní učebnice do samotné výuky. „Rozhodující roli vždy bude sehrávat učitel, který vybírá látku. V tomto ohledu je žádoucí, aby byl každý učitel schopen přistoupit k učebnici tvořivým způsobem a současně dokázal využít veškeré její možnosti. Týká se to například fenoménu digitálních učebnic, jež jsou již třetím rokem zaváděny do českých škol a výrazně rozšiřují využití didakticky vhodných postupů výuky například o videa, animace a další didakticky zpracované ilustrace,“ vysvětluje Jiří Fraus.
Učebnice, s nimiž Nakladatelství Fraus sklízí mezinárodní úspěchy, již nejsou vázány pouze na papírovou formu a učitel a žáci je mohou využívat prostřednictvím notebooků. Nejznámějším projektem digitalizace českých škol je projekt VZDĚLÁNÍ21. „Zkušenosti z tohoto projektu ukazují, že výsledky jsou závislé nejen na vybavení škol digitálními technologiemi a na profesionálně připravených výukových materiálech, ale také na zvýšení kvalifikace učitelů. Propad financí ze strany státu v uplynulých třech letech na třetinu je z tohoto pohledu rozhodně dramatický,“ uvádí Markéta Mead, tisková mluvčí projektu VZDĚLÁNÍ21.
O tom, že ani dobrý výukový materiál sám o sobě nezajistí kvalitní výuku, je rovněž přesvědčen Ondřej Hausenblas z Pedagogické fakulty UK v Praze. Z jeho pohledu spočívá problém hlavně v tom, že školství primárně postrádá vzdělávací politiku a strategické řízení. „Ministeriální šetření na nesprávném místě se netýká jen nákupů učebnic, ale už před tím a hlavně nad tím profesního vzdělávání a profesního rozvoje učitelů. Ani dobrá učebnice neudělá dobrou výuku, když bude učitel nesamostatný, nenápaditý, nevybavený profesně. A MŠMT bylo doposud vždy příliš slabé na to, aby vypracovalo a také prosadilo účinný a moderní systém profesního rozvoje učitelů – z něhož by pak mohla vyplynout i jasně vymezená role a potřebnost učebnic,“ analyzuje neutěšenou situaci ve školství Ondřej Hausenblas a dodává: „Kdyby bývala reforma kurikula prováděna od počátku s náležitým ohledem na stav učitelstva a s řádným strategickým plánem, vyplývalo by dnes zaměření a obsah učebnic ze vzdělávacích programů. Je to však pořád spíše naopak: nakonec je to ve třídě učebnice, co rozhoduje o tom, jaké cíle, způsob i obsah výuky učitel zvolí a uskuteční. To je však zásadně špatné! A je to špatně i tehdy, když se na trhu objeví relativně pěkná, promyšlená učebnice s dobrou uživatelskou podporou – je jen jednou vedle mnoha neúčinných a použít ji dokážou právě zas jen učitelé schopní se učit a zdokonalovat svou práci.“ Podle Ondřeje Hausenblase přitom Česko dnes a do budoucna potřebuje, aby takových učitelů byla výrazná většina.
