Není to zas až tak dávno, co území Šumavy živilo nejméně desetinásobně více lidí, než kolik jich na Šumavě žije a podniká v dnešní době. Jak je možné, že v předválečné minulosti byla Šumava dobrou a v některých řemeslech mezinárodně ceněnou, podnikatelskou adresou a dnes je podivným nesourodým hybridem, jehož vlajkovou lodí je víc než národní park kůrovec požírající šumavský smrk? Jak to umějí jinde? Pro příklad nemusíme chodit nikam daleko. Hned na západ od naší státní hranice mají Bavoři o celé dvacetiletí zkušenější národní park. V Bavorsku není kacířstvím, ale deklarovaným veřejným zájmem, aby byl Národní park Bavorský les důležitým regionálním hospodářským faktorem. Dobrou značkou, dobrým domovem, dobrým místem pro podnikání.
Ve studii o zaměstnanosti tamního národního parku pan univerzitní profesor Hubert Job doslova uvádí: „Turismus představuje v regionu národního parku důležitý, nikoliv sám o sobě dominantní úsek ekonomiky. Teprve dobře diverzifikovaná struktura místní ekonomiky (řemeslníci, producenti potravin a další dodavatelé) vytváří předpoklady pro to, aby významná část příjmů z turismu zůstávala v regionu.
V praxi to mimo jiné znamená, že na rozlohu plochy navštíví tamní park více jak čtyřnásobek turistů oproti Šumavě, což vytváří o několik set pracovních míst více než v šumavském parku. Efektem takového přístupu pak je, že každé euro vložené Bavorskem do národního parku z veřejných rozpočtů se více jak dvakrát vrátí. Podtrženo sečteno, se tak Národní park Bavorský les těší přízni místních obyvatel a podnikatelů a honosí se mnoha mezinárodními oceněními, mimo jiné Diplomem Rady Evropy. Pro neznalé uvádím, že se jedná o velmi prestižní ocenění, které se neuděluje na věčné časy, ale které je nutno pravidelně obhajovat.
A jak je tomu na Šumavě? Dovolím si tvrdit, že je šumavský národní park především symbolem promarněných příležitostí. Nemusíme se přeci po nikom opičit, ale měli bychom umět využívat od svých sousedů to, co je dobré a ověřené. Můžeme jít samozřejmě vlastní cestou, což jsme také učinili, ale tou jsme zase tolik dobrého nevymyslili. Proto se domnívám, že nastal čas na nápravu. Jsem ale přesvědčený, že láteření, hořekování, čekání, že to za nás někdo udělá, nebo že nám někdo z centrálních orgánů jen tak z dobrého rozmaru pomůže, to je opět špatná cesta. Proto si nejdříve musíme ujasnit to, čím chceme, aby Šumava byla a za takové rozhodnutí vzít plnou odpovědnost. A pokud to vymyslíme zdravým selským rozumem, tak takové rozhodnutí bude správné a pak na Šumavě bude dost místa jak pro přírodu národního parku, tak pro člověka a jeho podnikání. A to i přes to, že kvůli tomu zřejmě jedna aktivistická babka upadne do mdlob a po procitnutí napíše stohy suplik do Bruselu.
Antonín Schubert, starosta Modravy
