Stejně tak zpravidla neodlétají ani při výlovech rybníků, kdy vodní hladina zmizí a labutě zůstanou na blátě. Proto by bylo podle šéfa rokycanských ochráncůl zvířat Pavla Moulise vhodné je v této době nepřikrmovat, aby labutě odlétly na tekoucí vodu, kde najdou vhodnou a přirozenou potravu pro zdárné přezimování.
"Navíc je ochránci přírody či ornitologové na mnohých zimovištích dostatečně přikrmují. Horší je to však na stojatých vodách. Díky lidské, byť dobře míněné pomoci, kdy jsou zpravidla krmeny jednostrannou a zcela nevhodnou potravou / chléb, pečivo / organismus ochabuje. Tím je nejen náchylnější k nejrůznějším nemocem, ale zároveň ani labutě nemají potřebu odletět," líčí Moulis.
Trvá-li podle něj tato situace delší dobu, mohou nastat potíže. Obavy o případné přimrznutí labutí jsou však zbytečné, neboť labuť velká je severský pták dobře přizpůsobený pro život v zimě. Proto jsou případy, kdy přimrzne k ledu velice ojedinělé a vždy je doprovází nemoc či jiné oslabení organismu. "Za více než čtvrt století působení naší záchranné stanice jsme řešili snad jediný případ, kdy labutě skutečně přimrzly," dodává Moulis.
V žádném případě však Rokycanští nechtějí odrazovat od přikrmování ptactva – labutě nevyjímaje, nicméně vše je nutno dělat s rozumem. "Vhodná je i konzultace s ochránci přírody, ornitology či myslivci, kteří mají dostatek informací i zkušeností s přikrmováním volně žijících živočichů. Dojde-li přece jen k podezření, že labutě přimrzly, je vždy nutné se nejprve přesvědčit, zda tomu tak skutečně je. V zimním období, kdy každý živočich šetří tukové zásoby, se zkracuje i úniková vzdálenost. V praxi to tedy znamená, že labuť či jiný volně žijící živočich Vás v zimě nechá přijít na bližší vzdálenost, než by tomu bylo v létě," vysvětluje Pavel Moulis.
