Pivovarské muzeum v Plzni vydalo vlastní pivní známku. Jde o připomínku zvláštního účelového platidla používaného v českých pivovarech. Zaměstnanci za něj dostávali zaměstnanecké nebo-li deputátní pivo na sklonku 19. a v první polovině 20. století. Známky zhotovené ze stříbra, mědi nebo mosazi jsou určeny nejen sběratelům, ale také veřejnosti a návštěvníkům Pivovarského muzea v Plzni a Návštěvnického centra Plzeňského Prazdroje, kde je možné známky zakoupit.
Pivovarské známky, ponejvíce kovové, byly v našich pivovarech používány převážně
ve druhé polovině devatenáctého a v první polovině dvacátého století, i když poslední známky se používaly ještě na jeho konci.
Nárok sládka a chasy na deputátní pivo byl v pivovarských zvyklostech zakotven
již daleko dříve a pivo náleželo až donedávna k naturálním požitkům, jimiž byla kromě mzdy odměňována vykonaná práce. Protože pivo nelze skladovat dlouhodobě, bylo výhodné zavedení poukázek směnitelných postupně.
Devatenácté století přineslo pronikavé změny v technologii výroby piva, v technickém vybavení pivovarů a v organizaci práce. Rostl objem výroby a počet dělníků, takže zvětšující se cirkulace „poukázek“ na pivo kladla na jejich počet a fyzickou podstatu stále větší nároky. Výsledkem bylo zavedení pivních známek a nárok zaměstnanců pivovarů na domácí pivo byl obsažen i v postupně se objevujících kolektivních smlouvách. Teprve od té doby lze hovořit o pivu deputátním.
Až tři litry piva na dělníka na den
Množství deputátního piva bylo stanoveno praktikantům a úřednicím na 1 litr, ostatním úředníkům 3 litry denně; ženám a mladším dělníkům do 17 let 1 litr, ostatním kategoriím dělnictva 3 litry denně, později ženám a mladším dělníkům od 16 do 18 let 1 litr, ostatním dělníkům 3 litry denně.
Objemová míra na známkách byla nejčastěji uváděna v litrech a jejich násobcích
či zlomcích, řidčeji (u starších známek) v mázech.
Kromě známek, které byly poukázkou na pivo, používaly pivovary i známky zálohové, především na láhve. Zdaleka ne všechny pivní známky byly známkami pivovarů – jsou dochovány pivní známky hostinců, velkostatků, cukrovarů, železáren, dolů, textilek aj.
Pivní známky používané v českých pivovarech:
a) na kontrolu výdeje domácího piva (naprosto převládající typ, po roce 1919/1920 šlo o známky deputátní)
b) výčepní (užívané v pivovarských restauracích)
c) na spropitné
d) na výdej piva odběratelům – k nim náleží známky s vyznačenou vysokou hodnotou objemové míry
