Plzeňský expres. Vyšla kniha vzpomínek Bohuslava Ebermanna

Autorem knihy je novinář a spisovatel Pavel Pechoušek, který byl v sezóně 2015/2016 tiskovým mluvčím klubu HC Škoda Plzeň.

weby uniweb zprávy

„Hokej mi dal v životě mnoho. Snad i proto, že jsem stoupal zvolna a kladl si postupné cíle. Nejdříve, abych se jako vesničan vůbec udržel v plzeňském hokeji. Jednoduše - chtěl jsem hrát na zimním stadionu, což pro mě tehdy bylo úžasné. Dnešní děti to třeba nechápou, ale když se večer rozsvítila světla nad ledem, tak jsem byl unešený. Nikdy mě to nepřešlo. Pak jsem se chtěl dostat do dorostu, do juniorského nároďáku, do áčka, poté jsem chtěl na vojnu do Jihlavy. Do seniorského nároďáku a nakonec do zahraničí. Vše se mi vyplnilo…“

To je vzpomínka plzeňské hokejové ikony Bohuslava Ebermanna z knihy Plzeňský expres, která vyšla v září 2018 jako pocta k jeho 70. narozeninám. „Když přišel na setkání s fanoušky Bohouš Ebermann, okouzlil každého. Milý, vstřícný, sympatický, zkrátka charismatický chlap v nejlepších letech. Ten, o kterém se říká, že je čest mu vykat. Když jsem mu představil svůj nápad hodit jeho vzpomínky na papír, smál se, že jsem vtipálek a nechtěl o tom slyšet. Naštěstí ho jeho drahá polovička, manželka Diana, přesvědčila, že je to dobrý nápad a přirozené vyústění unikátní kariéry,“ popisuje autor Pavel Pechoušek to, jak kniha začala vznikat.

Bohuslav Ebermann hrál s číslem 25 na dresu za plzeňské hokejové áčko od poloviny 60. let až do roku 1981 a za tu dobu rozdal hodně hokejové radosti. Stejné to bylo i v reprezentačním dresu, ve kterém odehrál 177 utkání (v lize jich bylo 419, pozn. red.). Je členem Klubu hokejových střelců. Na vojně v Dukle Jihlava získal i mistrovské tituly v letech 1969 a 1970. Je držitelem stříbra ze ZOH v Innsbrucku v roce 1976, účastníkem ZOH 1980 v LakePlacid, kde byl vlajkonošem naší výpravy, Kanadského poháru v roce 1976 a několika světových šampionátů. Je také členem síně Slávy českého hokeje, kam byl uveden 6. 5. 2010.
Největším úspěchem Bohuslava Ebermannabylo mistrovství světa ve Vídni v roce 1977. Šampionát, pro který se vžilo přízvisko nejzamotanější turnaj v historii, rozhodl gólem proti Švédům. Pro zajímavost, tento gól se stal asi na rok součástí znělky Branek, bodů, vteřin tehdejší Československé televize.
V knize, která popisuje jeho kariéru od dětství, přes odchod do Švýcarska, emigraci, působení ve Francii až po trenérské roky strávené v 90. letech třeba i zpět v Plzni, na něj vzpomínají také kolegové z československé reprezentace - Vladimír Martinec, Milan Nový, Jiří Holeček, Jaroslav Pouzar, Milan Chalupa nebo Jiří Holík, které autor knihy osobně vyzpovídal. Klíčovou kapitolou jsou i vzpomínky jeho spoluhráčů z Plzně, kterými byli Karel Trachta, Jiří Neubauer, Vladimír Bednář nebo Marek Sýkora.
„Duklou v době mého působení prošly stovky hráčů, ale na Bohouše nezapomenu. V mých vzpomínkách bude mít výsostné postavení. Byl to skromný kluk, na to, jaký to byl výjimečný talent, si na nic nehrál a přistupoval k tréninku příkladně. Když nepočítám Jirku Holíka, Bohouš byl druhý nejlepší křídelní útočník, který prošel Duklou Jihlava. Klobouk dolů, Bohouši, ale je to tak. Často se vzpomíná jeho rychlost, ale on měl celou řadu dalších výjimečných hokejových vlastností. I při velké rychlosti vytříbenou techniku, celkově to byl prostě typický rozdílový hráč,“ vzpomíná například Stanislav Neveselý, který ho trénoval v Dukle Jihlava, kde společně vyhráli dva tituly mistrů republiky.

„Věděl jsem, že pro něj není problém ujet obráncům a dříve nebo později pojede sám na bránu. Když byl na ledě, tak jsem musel být pořád ve střehu,“ vzpomíná v knize legendární gólman Jiří Holeček.
„Já vždycky říkám, že mi stačí se na hráče jen podívat a hned vidím, co je to za člověka. Mně už stačí jen vidět ‚jak kroutí palicí‘, jak se tváří, jestli je pozitivně naladěný, podle toho se pozná, jaký to bude hráč, jestli je na ledě poctivý, výbušný. Na Bohouše se stačilo jen podívat a hned bylo vidět, co je to za poctivého chlapa a hokejistu,“ to je část vzpomínky pardubického Vladimíra Martince, se kterým Ebermann hrál v reprezentačním dresu ve stejném útoku.

„Pamatuji, jaký to býval štramák. Jak na něj tehdy holky v Jihlavě letěly. Dokonce dodnes potkávám jednu holku, už je to paní v letech, a ta na něj nemůže zapomenout. ‚Co dělá Bohouš?‘ Na to se mě vždycky vyptává,“ říká v knize Jiří Holík, který hrál s Ebermannem ve stejném útoku na vojně v Dukle Jihlava.
Obsahem knihy není jen hokejové vyprávění, ale i osobní vzpomínky jeho druhé manželky Diany, dcer Vanessy Diany a Veroniky, syna Erika, ale i jeho matky, která žije se svým synem ve stejném domě ve Vochově u Plzně, kde je Bohuslav Ebermann starostou. Vedle toho je i krajským zastupitelem a také předsedou výboru pro veřejné zakázky.

Zajímavostí knihy je určitě vzpomínka legendárního gólmana sovětské Sborné Vladislava Treťjaka, kterého hokejová federace vyhlásila nejlepším hráčem všech dob.
„Československý útočník, velice rychlý a opravdu dobrý hráč, který vynikal a rozhodoval klíčové zápasy. Vím, že mi dal řadu gólů. Byl to opravdu velice nebezpečný hokejista,“ píše v knize Treťjak, který je trojnásobným olympijským vítězem, desetinásobným mistrem světa a vítězem Kanadského poháru.
„Tehdy jsem se rozhodl, že ho kontaktuji, aby se stal mým obchodním ředitelem. On je plzeňská hokejová legenda, tehdy jasná volba, navíc má hodně obchodních zkušeností, zajímá se o politiku. Jeho jméno bylo a stále je v Plzni veliký pojem. On na mou nabídku kývl a já jsem dodnes moc rád, že nám tehdy šel pomáhat,“ uzavírá vzpomínkou na rok 2008, kdy se vrátil z NHL do Plzně Martin Straka.

Plzeňský expres je nejnovějším titulem vydavatelství Regionall Hany Voděrové, které již v předchozích letech věnovalo pozornost plzeňskému hokeji v rozsáhlé kronice Dlouhá cesta na vrchol a knize Modrá a bílá.
Kniha formátu 165 x 235 mm a rozsahu 144 stran je plná barevných fotografií a je v prodeji od konce září.


Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
englishfocus

Hlavní zprávy

 

čez zprávy 2018
seo uniweb