V Národním parku Šumava se zvěř i v roce 2010 monitoruje prostřednictvím moderní technologie - telemetrie. Sledování zvěře tak poskytne zoologům pravidelné informace o jejich pohybu a využívání prostoru. Také se více dozví o vzájemných vztazích mezi zvířaty. Zde jsou nejzajímavějšími informacemi ty, které vypovídají o poměrech mezi rysem a jeleny nebo srnci, kteří jsou jeho potravou. Tyto vzájemné vztahy jsou zkoumány na velkoplošném území, jehož ekosystémy horského lesa byly ponechány přírodnímu vývoji. „Od roku 2005 až do roku 2010 bylo na české straně Šumavy označeno monitorovacím obojkem celkem 40 jelenů, 50 srnců a 5 rysů,“ řekl Pavel Šustr, vedoucí odboru zoologie Správy NP a CHKO Šumava.
Studie prokázaly, že monitorovací obojek pro takto označené zvíře není handicapem a není důvodem vyloučení ze stáda. Např. v roce 2005 byl u Železné Rudy označen monitorovacím obojkem tříletý jelen. Dle pozorování byl uprostřed hierarchie ve stádě a po krátké době od označení se stal jeho vůdcem.
„Srnec je odchytáván v národních parcích Šumava a Bavorský les na cca. 30 místech do pasti v podobě dřevěných beden. Jakmile zvíře vstoupí do pasti, kde je umístěna návnada, spustí se mechanizmus padacích dveří. Zvířeti je pak nasazen obojek. To trvá jen několik minut a zvíře není zapotřebí narkotizovat,“ řekl o šetrném odchytu zvěře Mgr. Pavel Šustr.
Vybrané kusy jelena lesního nastřelí odborníci narkotizační puškou, poté jim nasadí obojek s telemetrickým přístrojem systému GPS (General Positioning System). Jelenovití a rysové jsou vybavováni GPS-GSM obojky s vysílači. „Jelení“ obojky mají životnost až tři roky a pro rysy jeden rok. Jejich váha se dle druhu zvířete pohybuje mezi 270 – 900 g. Lokalizace zvěře probíhá pomocí satelitního systému GPS. Vysílač v obojku se pokouší v časových odstupech získat kontakt k nejméně třem družicím, pak je možné určit polohu s přesností 15 metrů. Data o aktivitách zvířete a teplota se registrují každých pět minut a jsou ukládána v obojku (metoda Store-on-Board). Jakmile se zvíře s obojkem dostane do oblasti pokryté mobilním signálem, vyšle obojek SMS s pozicí zvířete. S touto zprávou je možné na mapě přesně znázornit, kudy se zvíře pohybuje. Obojek ukládá navíc další údaje o aktivitách zvířete. Tyto informace umožní odborníkům lépe poznat zvyklosti zvířat. Pokud zvíře zahyne, vysílá GPS zprávu, že se obojek přestal pohybovat a zvíře je pak vyhledáno. Data z obojku absolvují první cestu na základnovou stanici v Berlíně, odtud jsou přeposílána zoologům do jejich počítačů. Data z jiných typů obojků lze získat pouze po jejich odebrání z krku zvířete.
Pro potřeby přeshraničního monitoringu pohybu zvířat, se v NP Šumava a NP Bavorský les používají dva vzájemně se doplňující neinvazivní zoologické přístupy - fotodokumentace a sběr chlupů pro následnou genetickou analýzu. Kvalitní snímky umožňují například porovnání kresby na srsti rysa, které jsou naprosto jedinečné, stejně jako tomu je u člověka v případě otisků prstů. Díky lapačům srsti získáváme chlupy zvířat, jejich následný genetický rozbor DNA nás informuje o pohlaví a příbuznosti jedinců.
„Do studia je zahrnuto 240 km2 v NP Bavorský les a 700 km2 v NP Šumava, na kterých v pravidelné síti rozmísťujeme několik desítek párů fotopastí, které jsou doplněny lapači srsti. Kůly, na něž se lapače umístí, jsou pravidelně natírány vonným atraktantem, který by měl rysa lákat a stimulovat k drbání. Při výběru stanovišť – míst, kam budou „pasti“ instalovány, hrály klíčovou roli znalost terénu a dlouholetá praxe zoologů národních parků,“ řekl Luděk Bufka, referent odboru zoologie Správy NP a CHKO Šumava.
Předchozím pozorováním zoologové zjistili, že rys rád (hlavně v zimních měsících) využívá lidmi upravované cesty, jako jsou běžecké trasy, turistické cesty, udržované lesní cesty, či málo frekventované silnice. Fotografie zachycují i jiné druhy zvířat - lišky, ale i drobné lesní hlodavce.
