Na zámku Nebílovy u Plzně se v sobotu 2.4.2011 od 17.00 hod. uskutečnila vernisáž výstavy Volného sdružení umělců jižních Čech. Výstava v renesančních sálech zámku potrvá do 27.5.2011.
Zeptali jsme se pana Petra Vodicy (amatérského herce a IT specialisty) a Jitky Matějkové (speciální pedagožky), jak na ně výstava zapůsobila, jaký mají vztah ke kultuře a umění a položili jsme jim ještě další otázky.
Rozhovor:
1. Kde jste se o výstavě dozvěděl/la?
PV: U přátel, při víně.
JM: Prostřednictvím informačního mailu, přes internet.
2. Znáte VSUJČ, slyšel/a jste někdy o něm?
PV: Ne, neznám. Jako projekt mě to zaujalo, proto jsem se rozhodl na vernisáž přijít. Líbí se mi podpora začínajícím umělcům.
JM: Ano, přibližně rok o něm vím. Studovala jsem v Budějovicích, takže mám k Jihočechům blízko.
3. Jak na Vás výstava působí?
PV: Velmi dobře, správné interiéry. Mám rád komplexní způsob využití památek, udržuje to zájem o tyto stavby.
JM: Je rozmanitá, různé techniky, témata. I přesto ale působí jako celek, sálá z ní pozitivní energie.
4. Dáváte přednost společným, nebo samostatným výstavám?
PV: Převážně společné, jsou pestré a pro mne celkově zajímavější. Jsem pro multižánrové spojení, kterého se mi zde dostalo.
JM:Dávám přednost spíše samostatným výstavám.
5. Zaujme Vás spojení prohlídky zámku s výstavou jako návštěvníka?
PV: Ano, určitě.
JM: Ano, určitě se na takové zpestření ráda podívám.
6. Máte vztah ke kultuře a umění?
PV: Mám, jsem amatérský herec a bývalý profesionální tanečník.
JM: Pozitivní, jak k hudbě, tak k divadlu. Vzhledem k mému zaměření na arteterapii a artefiletiku jakožto oboru, který s výtvarným uměním souvisí, vychází z něj. V autistické třídě při Fakultní nemocnici v Plzni v rámci artefiletiky zpracováváme různé témata, motivy, obrazy z dějin i současnosti. S jednotlivými obrazy pracujeme formou expresivních prožitků skrze výrazovou hru, zpracováváme různé divadelní improvizace, ožíváme příběhy obrazů, popisujeme osoby z obrazů, co a kdo jsou, vytváříme parafráze na různá díla.
7. Kde ve svém zaměstnání/zálibě působíte?
PV: Působím jako herec souboru Jakohost, v prostorech Plzeňské neprofesionální scény pod známějším názvem Dialog.
JM: Působím jako speciální pedagog ve třídě pro vysoce funkční autisty při Fakultní nemocnici v Plzni, která je jediná svého druhu v České republice.
8. Jaký význam má pro Vás spojení hudby, výtvarného umění a divadla?
PV: Je to multižánr, způsobí komplexní zážitek, při kterém mě naladí zpěv a pak jsem připraven vnímat atmosféru obrazů.
JM: Je to ideální spojení, každý člověk je jiný a každý si najde to své. Líbí se mi zapojení diváka do průběhu, spojení na vernisáži bylo podle mých představ.
9. Jak vnímáte kulturní dění na Plzeňsku? Je zde dostatek kvalitních programů a dostatek podpory ze strany kulturních institucí a diváků?
PV: Kultura je pestrá, mnoho lidí se snaží věnovat tomuto odvětví. Mrzí mne redukce projektů Divadlo na ulici a Struny na ulici. Líbilo by se mi, kdyby město více podporovalo projekty s jasnou perspektivou, tradiční formy, projekty se solidním dlouhodobým trváním. Ale nevylučuji podporu zajímavých experimentů.
JM: V podpoře se příliš neorientuji. Co se týče mne, jako konzumenta, je zde pestrá nabídka, každý den je zajímavá akce, možnost kulturního vyžití. Ať už je to scéna dospělých, nebo pro děti.
10. Je dostatečné kulturní vzdělávání dětí a dospívající mládeže, jsou využívány všechny prostředky?
PV: Myslím si, že školský systém nabízí žákům dostatečný prostor, ale je to v lidech. Ze svých zkušeností vím, že se děti podívají na kulturní akce, následně o ní píší seminární práci, využívají bezprostřední postřehy. Vše ale závisí od zájmu učitelů.
JM: Nabídky jsou, programy také, záleží na přístupu pedagogů. Je potřeba naučit se jak pracovat s divadelní i hudební formou před i po akci. Chtěla bych zmínit úžasné galerijní animace Západočeské galerie v Plzni. Velmi zajímavé jsou programy pro přípravu pedagogů připravované Divadlem Alfa. Myslím si, že prostředků je dostatek, záleží na chuti využívat je.
11. Jaký význam má pro Vás amatérské umění?
PV: Velký, každý začíná jako amatér, je to nutná cesta k profesionální dráze. Vnímám pozitivní vliv dramaterapie, kompenzační podtext, protiváhu zaměstnání a naplnění potřeb. Někteří amatéři jsou na vysoké úrovni, že mohou konkurovat profesionálům.
JM: Ať je to jakákoliv forma, obdivuji ji a fandím jí. Nejsem přísný kritik, neodsuzuji to, už jen zájem a sebevzdělávání těchto lidí je dobrá cesta.
12. Zaujalo Vás vystoupení paní Frídové a paní Tiché, zvolený repertoár a doporučil/a byste jejich vystoupení?
PV: Ano, určitě.
JM: Setkala jsem se s nimi vícekrát na různých vernisážích, ale i koncertech. Vystoupení bylo výborné, dobře zvolený repertoár k zámeckému prostoru, velmi příjemná atmosféra.
13. Jaký máte pocit z výstavy z hlediska kvality, zvoleného prostoru a přípravy vernisáže?
PV: Výstava byla připravena dostatečně, kvalita dobrá. Slabší byla propagace, jejíž omezení ale chápu.
JM: Líbilo se mi rozmístění ve všech čtyřech místnostech, zůstal prostor pro vnímání jednotlivých děl. Dobré bylo sladění autorů v jednotlivých místnostech, ale i přesto měl každý svůj prostor, byla cítit návaznost. Zámek je nádherný, má své kouzlo.
14. Šel/šla byste znovu na výstavu VSUJČ?
JM: Ano.
