Náramky, řemínky nebo další 3D tištěné předměty nošené dlouhodobě přímo na kůži nemusí být vždy bez rizika. Plzeňští vědci otestovali 16 běžných filamentů a největší negativní účinky na kožní buňky zjistili u pružných materiálů typu FLEX.
Plzeňští vědci varují před možným rizikem u 3D tištěných předmětů dlouhodobě nošených přímo na kůži. Podle laboratorních testů mohou některé běžně prodávané materiály při delší expozici nepříznivě působit na kožní buňky a u citlivých jedinců se pak může objevit svědění, ekzém nebo vyrážka.
Výsledky týmu z Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy vyšly ve vědeckém časopise Scientific Reports z portfolia Nature. Studie je k dispozici také v databázi PubMed.
Výzkumníci z Biomedicínského centra v Plzni se zaměřili na filamenty, které se běžně používají v praxi – v průmyslu, domácích dílnách i ve školách. Otestovali 16 komerčně dostupných variant zastupujících osm typů polymerů: PLA, PETG, CPE, PC, ABS, ASA, PP a tzv. FLEX.
Postup byl navržen tak, aby simuloval situaci, kdy je hotový výtisk delší dobu v těsném kontaktu s kůží, například u náramků, řemínků nebo ochranných krytů. Vědci tiskli jednotné vzorky a umístili je do kultivačního prostředí s lidskými kožními buňkami tak, aby se vzorek přímo nedotýkal buněk, ale byl v jejich bezprostřední blízkosti. Kromě krátkodobého testu sledovali i dlouhodobou expozici v řádu dnů.
Nejvýraznější negativní účinky se podle výsledků projevily u materiálu označovaného jako FLEX, obvykle založeného na TPU (termoplastický polyuretan). Pružné filamenty lidé volí pro předměty, které mají být ohebné a pohodlné na nošení, avšak testy naznačily, že některé komerční směsi tohoto materiálu mohou buňky rychleji a výrazněji zatěžovat a časem je poškodit.
To však neznamená, že každý výtisk z FLEXu automaticky způsobí kožní potíže — šlo o laboratorní model. Studie ukazuje, že u dlouhodobě nošených výrobků je riziko podráždění reálné, zejména u lidí s citlivou kůží nebo sklony k ekzémům.
Důležitý závěr z Plzně zní, že bezpečnost nelze odhadnout pouze podle označení typu plastu, například PLA nebo PETG. Vědci upozorňují, že velkou roli hrají příměsi, barviva a další složky, které výrobci u komerčních filamentů často neuvádějí. Právě tyto přídavné látky mohou způsobit, že dva materiály se stejným označením se budou z hlediska vlivu na buňky chovat odlišně.
Ve studii se jako problematické ukázaly i některé varianty PETG, PC a PP, u kterých testy odhalily zatížení buněčného metabolismu. Naopak u části testovaných materiálů (například ABS, ASA nebo CPE) byly výsledky příznivější. PLA pak podle vědců obecně vycházelo jako použitelný materiál, i když u některých vzorků se objevily známky mírnějšího buněčného stresu.
Pro lidi, kteří v Plzni a v Plzeňském kraji tisknou drobnosti pro běžné použití, má studie praktické upozornění: pokud má být výtisk dlouhodobě nošený na kůži, je vhodné být obezřetný — zejména u pružných materiálů typu FLEX a u výrobků nošených denně, jako jsou náramky, řemínky nebo sportovní pomůcky.
Pokud se po nošení 3D tištěného předmětu objeví zarudnutí, svědění nebo vyrážka, je rozumné kontakt s kůží přerušit a potíže konzultovat s lékařem. Vědci zároveň plánují pružné flex materiály podrobněji analyzovat, aby bylo jasnější, které složky konkrétních směsí buňky zatěžují.