Velké kočky mají v plzeňské ZOO tradici

Zoo Plzeň dosud chovala lva, levharta, pumu, jaguára a tygra. Zatím zde nikdy nebyl gepard a irbis. V 70. a 80. letech se zde velké kočky v klecích pavilonu šelem množily, nejvíce pumy, lvi a levharti. Mládě jaguára pokřtil po sobě – na „Waldemara“ v roce 1970 Waldemar Matuška, mládě tygra „Amur“ nebylo odchováno. Poslední koťata měli černí levharti v roce 1986.
Po změně pavilonu šelem na dům afrických soumračných savců vznikly zatím 3 nové přírodní moderní expozice pro velké šelmy – „levhartinec“ – prostorná dvojvoliéra pod statkem Lüftnerka (2001), výběh lvů berberských (2002) a výběh tygrů ussurijských (2003).
Současný stav velkých šelem v Plzni tedy je: pár lvů, tygr Mauglí a pár vzácných čínských levhartů.
Právě se dokončuje prostorný skalní výběh sněžných levhartů – irbisů v sousedství voliéry levhartů, jejich chov by měl začít v roce 2004. V rámci záchranného programu zde budou vždy umístěni nejvýše dva irbisi. Zoo Plzeň o jejich chovu uvažovala již od 70. Let, ale buď neexistoval možnost je získat, nebo nebyly volné chovatelské kapacity a dovoz se tehdy nezdařil.
Také gepardi jsou zahrnuti do výhledových plánů plzeňské zoo a pikantní na jejich chovu je fakt, že samec a samice musí mít oddělené ložnic - pavilonky na svůj chov, aby v období říje byla větší šance na rozmnožení.
V budoucnu zde tedy bude chováno až 10 velkých kočkovitých šelem – pár lvů, tygrů, levhartů; gepardi a irbisi.
To, že skály pod statkem v sousedství tygra a levhartů jsou kvalitní a vhodnou lokalitou pro chov dalších šelem, bylo v zoo jasné již delší dobu. Na vybudování skalní voliéry však chyběly základní prostředky. Proto začala koncem roku 2004 vznikat jen díky daru Nadace Duhová energie ve výši 750 000 Kč. Bez tohoto příspěvku by patrně nevznikla expozice vůbec, nebo po dlouhých peripetiích.
Druhá část daru Nadace Duhová energie, částka 200 000 Kč, umožní vybudovat stěžejní část naučného infocentra o třetihorách.
Aby procházka biogeograficky členěnou zahradou nebyla jen naivní hrou na cestu kolem světa, Bude v roce 2004 zahájena výstavba naučného centra “Vývoj přírody ve třetihorách”.
Třetihorami, před 66 milióny let, začal novověk Země. Opakovaly se podobné události jako se odehrávaly v daleko starší minulosti, avšak ty třetihorní už budovaly současný svět. Po vyhynulých dinosaurech se otevřel svět savcům, kteří se vyvíjeli a šířili po Zemi v závislosti na změnách zemské kůry. Se změnami v rozložení pevnin a moří se globálně měnilo podnebí a vegetace, vznikala nová pohoří a tím i nové bariéry pro šíření flóry a fauny.
Soubor ozvučených naučných tabulí s dokumentujícími přírodninami bude v chronologickém přehledu představovat třetihorní projevy v geografii, geologii a vývoji flóry a fauny ve vzájemných souvislostech v prostoru i času. V areálu zahrady tematicky naváže na naučnou stezku “Vývoj přírody ve čtvrtohorách”.
S poznáním historického vývoje přírody návštěvník snáze pochopí, co je v současných změnách prostředí na naší planetě z vůle přírody a naopak, čím se proti přírodním zákonům chová člověk.
Irbis horský (Uncia uncia) - Snow Leopard. Je známý i pod jménem levhart sněžný. Patří do třídy savci, řádu šelmy, čeledi kočkovití, podčeledi velké kočky, kde je vyčleněn do zvláštního rodu. Patří do blízkého příbuzenstva levharta, jaguára, tygra a lva.
Tato samotářská, plachá, vysoce specializovaná kočka obývá vysokohorské himalájské biotopy, má nejmenší areál z velkých koček. Stejně jako většina koček loví za soumraku a v noci. Úkrytem jsou mu jeskyně a skalní rozsedliny. Velikost teritoria je individuální - asi 600-1000 km2 a více. Světlý smetanově plavě šedý kožich má hustou a dlouhou srst, která udržuje teplo i v chladných vysokohorských oblastech. Charakteristické jsou dlouhé zadní končetiny, které souvisí s jeho mimořádnou schopností ke skákání (dokáže skočit až 15m). Neobyčejná je také délka ocasu. Samec může dosáhnout tělesné délky kolem 2 metrů a hmotnosti 50 kg. Patří mezi nejelegantnější zvířata na světě. Úbytek přirozeného prostředí a lov pro kožešinu jej přivedl na práh vyhubení.
Sněžný levhart se v přírodě stává stále vzácnějším a na celé řadě míst je již zcela vyhuben. Mezinárodní unie pro ochranu přírody jej proto zařadila do seznamu chráněných druhů a přistoupila i k založení plemenné knihy, jež má pomoci, aby se tato krásná kočka cílevědomě uchovávala alespoň v zajetí.
Ochrana: je zařazen do přílohy I CITES (zákaz obchodu), kriticky ohrožen vyhubením .
Stav: odhadovaný počet na celém světě je okolo 4500 - 7000 zvířat.
Z českých zoo uspěly s jeho odchovem zahrady v Jihlavě a Liberci.
Evropská asociace zoo a akvárií (EAZA) pro něj vede Evropský záchranný program (EEP), což je nejvyšší forma koordinace chovu ohroženého druhu mezi evropskými zoo. Koordinátorem je Leif Blomqvist ze zoo Helsinki.
V roce 1997 bylo chováno na konci roku v Evropě 106 samců a 122 samic v 80 zoo. Bylo úspěšně odchováno 16 mláďat.
Zoo Plzeň již několikrát uvažovala o zapojení se do záchranného programu pro irbise, zatím má 23 druhů vedených v EEP programech.