Voda z kohoutku není samozřejmost. Plzeňský kraj je v připojení nejhorší v Česku

Otočit kohoutkem a napustit si sklenici vody stále není samozřejmostí pro každého obyvatele Plzeňského kraje. Na veřejný vodovod je připojeno téměř 535 tisíc lidí, přibližně každý osmý obyvatel regionu se však musí spoléhat na studnu nebo jiný vlastní zdroj.

Podle údajů Českého statistického úřadu jde o nejnižší podíl ze všech krajů v republice. Potíže přitom nemají pouze malé obce v odlehlých částech regionu. Na vodovod stále čekají také některé okrajové části Plzně.

Bez veřejného vodovodu zůstává každý osmý obyvatel

Na konci roku 2025 bylo v Plzeňském kraji zásobováno pitnou vodou z veřejných vodovodů přesně 534 881 lidí, tedy 87,5 procenta obyvatel. Meziročně jejich počet vzrostl téměř o šest tisíc, přesto kraj za celostátním průměrem zaostává o více než osm procentních bodů.

Pomalejší rozšiřování sítí souvisí především s členitým terénem, nižší hustotou osídlení a velkým počtem menších obcí. Stavba několika kilometrů potrubí je pro ně často finančně náročná, zvlášť když má sloužit jen několika desítkám domácností.

Malesice čekají na vodu desítky let

Výrazným příkladem jsou plzeňské Malesice. Přestože jsou součástí krajského města, většina tamních obyvatel byla dlouhodobě odkázána na individuální zdroje vody. V suchých obdobích přitom může hladina ve studních výrazně klesat a problémem bývá také proměnlivá kvalita vody.

Situaci má změnit rozsáhlá výstavba vodovodu a kanalizace, která začala v březnu 2024. Projekt zahrnuje nový vodojem, rozvodnou síť, splaškovou kanalizaci i čistírnu odpadních vod.

Pět kilometrů vodovodu a nová čistírna

Nový malesický vodojem má kapacitu 500 metrů krychlových. Vodovodní řady budou měřit přibližně 5,4 kilometru a kanalizační síť zhruba 4,7 kilometru. Součástí projektu je také čistírna odpadních vod navržená pro tisíc obyvatel s možností budoucího rozšíření na dvojnásobnou kapacitu.

Podle projektových údajů Vodárny Plzeň mají být hlavní vodovodní a kanalizační části dokončeny v červnu 2027. Navazující práce a jednotlivé etapy budování infrastruktury mohou pokračovat také v roce 2028.

Celková cena stavby vodovodu, kanalizace a čistírny dosahuje přibližně 349,5 milionu korun bez DPH. Významnou část nákladů pokryjí evropské dotace.

Nová infrastruktura má zlepšit podmínky současným obyvatelům a zároveň umožnit další rozvoj Malesic. Bez dostatečné kapacity vodovodu a kanalizace je totiž výstavba nových domů výrazně složitější.

Suché léto prověřilo také Úhlavu

Vodohospodáři během léta sledovali také klesající průtok v Úhlavě, která je hlavním zdrojem surové vody pro Plzeň. Na konci července 2026 začalo Povodí Vltavy vypouštět více vody z nádrže Nýrsko, aby se podmínky v řece stabilizovaly.

Nešlo o bezprostřední nedostatek pitné vody pro obyvatele města. Při odběru však musí v řece zůstat stanovený minimální průtok, který chrání její ekologický stav. Přirozený průtok už v dané chvíli nestačil současně pokrýt odběr pro úpravnu a zachovat požadované množství vody v korytě.

Zvýšené vypouštění z Nýrska situaci uklidnilo a dodávky pitné vody pro Plzeň zůstaly bez omezení.

Plzeň připravuje záložní zdroj z Radbuzy

Závislost města na jediné řece je ale dlouhodobým rizikem. Nejde pouze o sucho. Provoz úpravny může zkomplikovat také ekologická havárie nebo náhlé znečištění toku.

Plzeň proto připravuje záložní odběr vody z Radbuzy pod přehradou České údolí. Součástí záměru má být odběrný objekt a více než dva kilometry dlouhé potrubí, které by surovou vodu přivedlo do úpravny na Homolce. Dokončení město předpokládá kolem roku 2030.

Záložní zdroj by bylo možné využít při zhoršení kvality vody v Úhlavě i v období mimořádného sucha. Vodárenská soustava by díky němu nebyla odkázána pouze na jeden tok.

Nýrsko, Lučina a Frauenau hledají společné řešení

Možnosti, jak zvýšit bezpečnost dodávek vody, řeší také společný česko-bavorský projekt FrauNyLu. Zaměřuje se na vodní nádrže Nýrsko a Lučina na české straně a Frauenau v Bavorsku.

Projekt probíhá od listopadu 2025 do října 2028. Odborníci během něj vyhodnocují zásoby vody, možné budoucí nedostatky a způsoby, jak lépe koordinovat provoz jednotlivých nádrží. Prověřují také možnosti vzájemné pomoci při dlouhodobém suchu, havárii nebo kontaminaci některého ze zdrojů.

Nejde zatím o přípravu konkrétního potrubí přes hranice. Výsledkem mají být především společná data, modely vývoje a návrhy opatření, podle kterých se bude rozhodovat o dalších krocích.

Zkušenost posledních let ukazuje, že voda z kohoutku už nemusí být samozřejmostí, o kterou není třeba se starat. Plzeňský kraj proto současně dohání chybějící sítě v obcích, připravuje záložní zdroje pro krajské město a hledá možnosti spolupráce se sousedním Bavorskem.