“Dávné plány, které jsme spřádali s prof. Jiřím Beránkem zhruba v polovině první dekády jedenadvacátého století, se nyní landartovými projekty studentů i pedagogů jeho ateliéru naplnily. Když jsme se scházeli s panem profesorem v době, kdy ještě učil na VŠUP v Praze, a jednali o jeho budoucím působení na fakultě, kterou jsem zakládal v Plzni, plánoval posunout orientaci budoucího ateliéru více směrem k zásahům do krajiny, do prostředí, ve kterém žijeme,” uvádí Josef Mištera, děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Projekt již čtvrtým rokem upozorňuje na význam kostelů jako duchovních center v minulosti i dnes a prostřednictvím uměleckých zásahů přivádí zpět k životu již zchátralá a zapomenutá duchovní místa v Plzeňském kraji. Smyslem projektu přitom není a ani nemůže být úplná obnova těchto staveb.
“Už samotný počet těchto záměrně devastovaných objektů je děsivý. Jejich význam však spočívá dodnes v něčem jiném. Přes pohnutý osud v sobě uchovávají paměť. Paměť místa jako duchovního centra, jako shromaždiště lidí, kteří jsou schopni se zamyslet nad tím, co přesahuje jejich možnosti,“ říká k projektu vedoucí ateliéru Socha a prostor prof. Jiří Beránek.
Realizace 2015:
Benedikt Tolar / Soustředění / 3.10. 2015 v 15 hod./ kostel sv. Máří Magdaleny na Krasíkově, Kokašice u Konstantinových Lázní. Sochař a pedagog Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ke své práci uvádí: „Na mých cestách po chátrajících svatostáncích jsem se nemohl vyhnout kostelu sv. Magdaleny na hradě Krasíkov. Často jsem kolem v minulosti jezdíval a byl jsem vždy uchvácen magií toho "zubu v krajině", který měl svůj význam už od pravěku. Když jsem poprvé nahlédl skrze stále otevřené dveře do kostela, po chvíli jsem si všiml zásuvek na zdech. V mysli mi v tu chvíli vytanula vzpomínka na trochu pejorativní označení, kterým moji křesťanští přátelé a spolužáci na AVU kostely označovali. Mluvili o nich jako o "kancelářích Božích". Napadlo mne tehdy, že by tato kancelář potřebovala i nějaký ten přijímač... Oltářní obraz, který jsem pro kostel sv. Magdaleny vytvořil, je vlastně takovou fúzí Kapoorovské optické magie, mojí „gravitační malby“ a satelitní paraboly.”
Vojtěch Soukup / Mezičlánek / 13. 10. 2015 v 16 hod./ Pecihrádek v Plzni. Nyní již absolvent ateliéru Socha a prostor popisuje inspirační zdroje pro uměleckou instalaci, kterou realizoval na místě zaniklé tvrze Pecihrádek: “Hlavní inspirační motor této instalace můžeme vidět v obléhacích věžích, které samozřejmě spadají do mladší doby, než je bývalá tvrz. Tato inspirace je však na úrovni tvarově-konstrukční. Řekněme, že tato instalace zachycuje domnělý bod na časové ose, kdy se obléhání nepodařilo, a v příkopě zůstala mementa bojů. Například dobývací věž, připravená, avšak nikdy nepoužitá. Tvarový základ můžeme vidět i v různých lávkách a padacích mostech. Vzhledem k Pecihrádku můžeme vnímat tuto instalaci jako mezičlánek (propojení) dvou světů. S tímto ohledem může instalace spojovat historii s naší přítomností. Keltské hradiště s naší realitou. Můžeme to brát jako pozvánku do minulosti. Uvědomění minulosti (historie) je cenný základ každé vyspělé civilizace.”
Jakub Hadrava / Oltář Nejsvětější Trojice /20.10. 2015 v 16 hod. kostel Nejsvětější Trojice, Otěvěky. Oltářní obraz realizovaný dalším čerstvým absolventem ateliéru Socha a prostor je složen ze tří překrývajících se plánů, které dohromady tvoří jeden celek – obraz odkazující na Boží trojjedinost. Autor ke své práci uvádí: „Každý z plánů (plechů) představuje jednu z forem Boha v křesťanské mytologii, a to v pořadí směrem od pozorovatele: Otce (Boha), Syna (Ježíše Krista) a Ducha svatého. Oltářní obraz je tvořen obrazci nebo segmenty obrazců, které můžeme označit jako posvátná geometrie. Tato geometrie je přítomna v řadě forem živé i neživé přírody a svědčí tak o geometrické podstatě vesmíru a božském řádu, který je přítomný ve všem, co nás obklopuje. Provázanost jednotlivých prvků způsobuje, že se obraz jakoby „mění před očima“ a co chvíli nacházíme nové souvislosti a významy, které naši mysl vedou, jak věřím, k Bohu. Barevná/povrchová odlišnost plechů, světlo procházející skrze oltář i fakt, že se nám obraz vykreslí správně jen z omezeného úhlu pohledu – to jsou informace, které nás ke sdělení vedou spíše podvědomě.”
Děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara doc. Josef Mištera dodává: „Samozřejmě jedna věc jsou plány a jiný problém je realizace. Díky týmu Evropského hlavního města kultury a financím, které na podporu projektů poskytlo město Plzeň, Plzeňský kraj a Ministerstvo kultury, se geniální vize profesora Beránka a jeho plzeňské školy v průběhu let zhmotnily. Tak mohla vzniknout ve světě zcela unikátní řada sochařských děl a take je připravována kniha, která vše dokumentuje - kniha o boji umělců za člověka proti surovým a bezohledným dějinám.”
