Pan Václav, Všeruby:
„Při okupaci v srpnu 1968 rozhazovali ruští vojáci okolo Krkavce, jak se říká na Štuperku, noviny. Já jsem je tenkrát shrabal na kraji silnice a podpálil. Na výročí republiky jsme pak vyvěsili českou vlajku. Ani jim nedošlo, že je to vlastně politická provokace,“ vzpomíná pan Václav na své hrdinství. „Báli jsme se jít i do lesa. Měli jsme tam vyskládané dříví, které nám okupanti roznesli po celém lese.“
Paní Jiřina, Stod:
Velmi dobře si vzpomíná na srpen 1968. Děti byly u babičky v Sušici na prázdninách a s manželem plánovali výlet do Prahy. V té době ještě neměli auto, ale každou středu a sobotu byl z Plzně vypravován autobus. Jenže v pět hodin ráno manžele probudil rachot, venku Rusové s tanky. Ještě stihli přejít Saský most, než ho zavřeli, a snažili se dostat za dětmi, nakonec si je odvezli. ,,Babičce se ulevilo, kolem Sušice byly lesy plné okupantů.“
Paní Jiřina, Zruč:
V 60. letech podporovala manžela, který se snažil prosazovat demokracii. Pracoval ve Škodovce, kde jej jmenovali do rady pracujících. ,,Muže to bavilo, dokonce tam byl i vedoucím. Okupace v srpnu 1968 znamenala konec idejí a pokusů o reformy. Muže pochopitelně vyhodili z práce, naštěstí mu nechali nějaké místo, víceméně úřednické, ale někde ve výzkumu. Mohlo to dopadnout daleko hůř.“
