V úterý 6. června 2023 se v sídle Krajského úřadu Plzeňského kraje uskutečnil diskusní panel pro odbornou veřejnost k veřejné stavbě krajského kulturního centra, které má vzniknout konverzí a dostavbou objektu někdejších městských lázní na Denisově nábřeží v Plzni. Akci s proklamativním podtitulem „Zajišťujeme poctivost, transparentnost, efektivitu a hospodárnost veřejné stavby Kulturního centra Plzeňského kraje“ uspořádalo vedení kraje jako platformu pro debatu se signatáři otevřeného dopisu architektů kritizujících dosavadní postup kraje. Podle téměř 20 zúčastněných architektů a architektek však Plzeňský kraj o skutečnou diskusi a o kritickou reflexi záměru nestojí.
„Po prezentaci záměru a vznikající studie autory celého záměru i samotného projektu jsme s architektem Markem Marovičem za přítomné signatáře představili stručný přehled příkladů dobré praxe u přestaveb obdobných typů staveb z ČR i zahraničí. Přiblížením realizací, jejichž projekty vzešly ze soutěží, jsme chtěli ilustrovat potřebnost architektonické soutěže při vzniku projektu takto významné veřejné stavby. O tomtéž jsme se posléze rovněž snažili vést diskusi. Ostatně i projekt původní budovy lázní vznikl na základě vítězství v soutěži vypsané městem. Vedení kraje však naši obhajobu architektonické soutěže coby adekvátního způsobu pro nalezení nejlepšího řešení zadání, kterou svými stanovisky podpořily jak Česká komora architektů, tak i Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, považuje pouze za náš názor. Zástupci kraje mají názor jiný, podle nich stejně relevantní. Soutěž jsou ochotni uspořádat pouze v případě, kdy ji bude výslovně požadovat legislativa. Nemile nás překvapilo, že kraj ignoruje zmíněná odborná stanoviska obou hlavních profesních komor. Do doby konání panelu například žádný z představitelů kraje neodpověděl na dopis předsedy ČKA Jana Kasla z 20. dubna, adresovaný Plzeňskému kraji. V porovnání například s Královéhradeckým krajem, který zřizuje vlastní Centrum architektury, jež má podporovat trvalý rozvoj kvalitní architektury a urbanismu v regionu, považujeme přístup Plzeňského kraje za velmi krátkozraký,“ komentuje průběh panelu jeden z inicátorů dopisu Petr Klíma.
„Jak komora architektů, tak inženýrská komora se ve svých stanoviscích vyjádřily proti záměru kraje postupovat po vypracování úvodních fází projektu metodou Design & Build, která spojuje realizaci stavby s dodáním výsledného projektu. Takový postup se však používá zejména u liniových staveb, u nichž lze předem velmi dobře definovat požadované parametry, u kulturních staveb a jejich adaptací – a tím spíš u budovy měřítka a významu bývalých městských lázní – však nemá u nás ani v zahraničí precedens. Jsme zklamaní, že představitelé kraje na této metodě stále trvají, aniž by ji byli schopni přesvědčivě obhájit,“ dodávají přítomní signatáři Martin Leška a Aleš Kubalík.
„Od zástupců kraje během panelu otevřeně zaznělo, že zásadní roli v celé věci hraje čas. A že je zapotřebí spěchat, protože nebude-li realizace záměru spuštěna včas, nebude vůbec. Uspořádání soutěže, která by obnášelo přibližně šest měsíců, kraj odmítl s argumentem o hospodárnosti. Při údajné každoroční inflaci ve výši 15 nebo 20 % je podle jednatele Kulturního centra Plzeňského kraje Hynka Glosera zapotřebí se do stavby pustit co nejdřív. Inflace nicméně klesá, stejně jako ceny některých stavebních materiálů. Především však spěch a pochybnou úsporu času v řádů měsíců nelze obhájit u stavby, která bude formovat část nábřeží v centru města desítky let a která se stane jednou z nejvýznamnějších i nejviditelnějších staveb ve městě. A která se má stát vizitkou kulturní vyspělosti celého kraje doma i v zahraničí,“ dodává další ze signatářů dopisu Bohuslav Strejc.
„Během setkání se ukázalo, že vedení kraje už dávno rozhodlo o postupu, který preferuje rychlou realizaci stavby a nehodlá se zdržovat s hledáním nejlepšího architektonického řešení, natož s vážně míněnou diskusí. Apel na vypsání soutěže, která se v tisících případů v Česku i v zahraničí osvědčila coby řešení procesně poctivé, transparentní a v posledku i hospodárné, si vykládá jako osočení z něčeho nezákonného. Vůči našim argumentům kritizujícím dosavadní postup 'napřímo' zaměstnat autorku projektu i s jejím týmem se představitelé kraje hájí tím, že postupují zcela legálně. Jako by nám občanům mělo postačovat, že veřejná instituce pouze dodržuje hranice zákona. Zřeknutím se možnosti nalézt nejlepší řešení kraj naši společnost ochuzuje. Zejména v dnešní době prudkých změn a nejistých ekonomických vyhlídek bychom si však měli být jisti, že to, co stavíme, obstojí ve své celkové kvalitě na desítky let dopředu,“ argumentuje další z inicátorů dopisu Marek Marovič.
„Představitelé kraje zdůrazňovali technologický, ekonomický i ekologický aspekt projektu. Jako přednost zmínili například pozornost, kterou již věnovali koordinaci profesí. Pro způsob přípravy záměru je nicméně příznačné, že způsob vystavování zatím v podstatě neřešili,“ upozorňuje další ze signatářů Marek Sivák.
„Naše pochyby o správnosti postupu kraje a obavy o výsledek záměru diskusní panel nerozptýlil. Vedení Plzeňského kraje si problematické aspekty svého počínání zjevně nepřipouští a ve svém záměru postupuje beze změny dál. Diskutovat konkrétně o představeném projektu nepokládáme ani za náš úkol (nejsme členy poroty soutěže), ani za naši povinnost, a musíme odmítnout tvrzení představitelů kraje, že se nevyjadřováním se k prezentované studii vzdáváme zodpovědnosti. Naopak se cítíme být natolik zodpovědní, že na rizika spojená s postupem kraje důsledně upozorňujeme a za tezemi našeho otevřeného dopisu stojíme i nadále,“ uvádí signatář dopisu Jan Toman.
„Domníváme se, že další diskuse o principech, kterým přikládáme zásadní důležitost, není v této době možná. Velmi si však vážíme účasti asi 20 signatářů na panelu a těší náš, že se v celé věci aktivizovala podstatná část odborné veřejnosti v Plzni. Věříme, že se to ve střednědobém či dlouhodobém horizontu zúročí,“ uzavírá Petr Klíma.
