Plzeňský pivovar dnes pasoval bednářského tovaryše. Nový bednář pak spolu s kolegy začal smolit sudy. Bednářství má v Plzni dlouholetou tradici. Dnešní četa plzeňského pivovaru je ale poslední svého druhu ve střední Evropě. Tovaryš byl naposledy v Plzni pasován na bednáře v červnu předloňského roku, je to škoda, ale tohle řemeslo pomalu vymírá. Četa v plzeňském pivovaru se stará o padesát dubových ležáckých sudů, navíc vyrábějí nové.
Těžké dubové sudy vyvalila dopoledne parta silných chlapů. Pivovarští bednáři se pak pustili do jejich smolení, a to stejnou metodou, kterou používali jejich předchůdci. Jedná se o sudy z návštěvnické části pivovaru, kde mohou turisté sledovat, jak zraje a kvasí ležák. A k tomu smolení - Starou smolu je třeba nejdříve rozehřát. Pak do sudu vlijí kolem čtyřiceti litrů smoly čerstvé, rozehřáté v kotli na 220 stupňů. Bednáři poté sud několik minut převalují, aby se smola rovnoměrně rozlila. Ke smolení používají v pivovaru americkou a čínskou pryskyřici z jehličnatých stromů. Přidávají do ní parafín a medicinální olej. Je to stará receptura a už naši předci říkali, že pivo ze smoly žije a bere si z ní živiny.
Plzeňské pivo dnes běžně zraje v kovových tancích. Pivovar se ale pokouší zachovat tradiční technologie. Částečně to dělá také proto, aby si mohl ověřit, že plzeňské chutná stále stejně. Ať zraje v tancích nebo ve dřevě. A to se daří,podle posledního, několik týdnů starého průzkumu švýcarských vědců má plzeňská dvanáctka opravdu stále stejnou chuť jako za časů císaře pána.
