Dvacáté výročí založení Ason-klubu bylo oslaveno v pátek 18. března 2011 v Polanově síni Městské knihovny v Plzni.
Do názvu slavnostního večera byl zvolen začátek bengálského přísloví: „Ke psaní musí být tři věci…“ Jenomže které tři věci to jsou? A co kdo potřebuje? Například staří Mayové potřebovali k psaní upravenou kůru stromů a psali na ni štětečky. Podle některých teoretiků potřebujete k psaní talent a podle jiných disciplínu. Virginia Woolfová při psaní textů prý vždy stála (a taktéž Balzac a Hemingway). Agáta Christie potřebovala písařku, neboť po celý život trpěla dysgrafií. Jack London vypil litr whisky denně, Jean-Paul Sartre vykouřil denně dva balíčky cigaret a několik dýmek nacpaných tabákem. Johann Wolfgang von Goethe (podle jiných pramenů to byl Schiller) prý zase potřeboval pro inspiraci vůni shnilých jablek, která si schovával v šuplíku psacího stolu. Klasik fracouského baroka Paul Scarron, stižený tuberkulózou páteře, psal s hlavou mezi koleny. A Josef Škvorecký se přiznal: „Při psaní potřebuji být doma, ať je to kdekoliv.“
Také od asonklubích autorů jsme toho večera vynutili přiznání…
Tamara Kopřivová při psaní potřebuje chodit a potřebuje nepohodlí. Roman Kníže si vymínil bengálskou noc, bengálský oheň a bengálského básníka, nejlépe Thákura. Radka Ketnerová potřebuje mít vlastní notebook. Daniel Mikeš nápad, klid a stres. Irena Velichová srdce, hlavu a ruce. Jan Vavřička zas svižnou hudbu (ne s českým textem), čtenáře a jejich zpětnou vazbu. Marek Velebný potřebuje mít múzu, která inspiruje, noc beze spánku a silný podnět – nejradši pořad prózy či poezie. Dagmar Hermannová upřednostňuje stres (pořád a pořád) a nedostatek času. Zatímco Virginia Woolfová při psaní potřebovala stát, Milan Šedivý prý taky potřebuje stát – kdo by se o něj po sociální stránce jinak staral? Jiřího Č. Ulricha motivuje duševní trauma, tělo bez bolesti a byt mez manželky (aby nebyla doma a aby nerozčilovala). Milena Písačková si žádá osvícení (inspiraci) a čas a čas a čas a notebook. Ivo Fencl potřebuje milovat někoho, kdo ho absolutně odmítá, a nespáchat přitom sebevraždu. Lucie Koutná nakonec poprosila o talent jako dar, o myšlenku, která člověka napadne, a o hlavu bez bolesti….
