Velkorysý plán založit boleveckou rybniční soustavu vznikl ve městě Plzni již v polovině 15. století. Tehdy patřilo rybniční hospodářství vedle vaření piva k nejvýnosnějším odvětvím podnikání. Zpráva o založení rybníka, nyní zvaného Velký, je z 28. března roku 1461. Předcházela ji ale ještě jedna důležitá událost. Se souhlasem krále Jiřího z Poděbrad koupilo město roku 1460 ves Volevec a následně ještě pole a louky od paní Machny Hynkové a jejích synů. Na nově nabytých pozemcích mohlo začít s budováním největšího rybníka.
Dávnou historii Velkého boleveckého rybníka dnes připomíná jednak mohutná zemní hráz, čtvrt kilometru dlouhá s chráněnými čtyři sta let starými duby, a také původní gotická vypouštěcí štola pod hrází. Není bez zajímavosti, že když se Velký rybník začal stavět, v jižních Čechách se teprve narodil věhlasný rybníkář Štěpánek Netolický, předchůdce ještě známějšího Jakuba Krčína z Jelčan.
Stavba dalších rybníků pravděpodobně následovala, ale údaje o jejich založení nejsou zachovány. Více pramenů k historii rybníků je k dispozici až od poloviny 17. století. V roce 1669 bylo na celém plzeňském panství 30 rybníků. Tereziánský katastr z roku 1713 uvádí 11 rybníků: Šídlovský, Volšinka, Velký, Barchan, Vidimáček, Kamenný, Ztracený, Klenovec, Beroun, Košinář, Borek. Později některé rybníky zanikly. Nyní boleveckou rybniční soustavu tvoří rybníky Strženka, Šídlovský, Nováček, Třemošenský, Senecký, Košinář, Velký bolevecký (Bolevák) a Malý bolevecký (Chobot).
Od druhé poloviny 80. let 18. století byly bolevecké rybníky spolu s okolními lesy pronajímány různým měšťanům, v letech 1881 – 1917 byl nájemcem rybníků Měšťanský pivovar. Ten měl zájem hlavně o ledování. U hráze Velkého rybníka měl od 70. let 19. století vymezenu k ledování plochu, která sloužila jeho nástupcům až do roku 1987.
Dlouhá staletí rybníky sloužily chovu ryb a pravidelně se lovily. Zajímavou podívanou byly pro obyvatele Plzně a okolí zejména výlovy Velkého rybníka. Například v roce 1929 se vypouštěl šest týdnů a vylovilo se přes 80 q (metrických centů) kaprů a 4 q štik. Následující krutá zima toho roku byl pro rybniční hospodářství katastrofou, protože polovina všech ryb v plzeňských rybnících pomrzla.
Od počátku 20. století rostl zájem o rekreační koupání. Obecní zastupitelstvo města Plzně věnovalo svým usnesením ze září roku 1920 část Velkého rybníka a přilehlé pobřeží „pro zřízení kupadliště a kluziště i pro výstavbu k tomu potřebných budov“. V roce 1921 byla na severovýchodním písčitém břehu zřízena výletní restaurace s módním názvem Ostende. Byla vybavena kabinami pro plavce a půjčovnou loděk a projena upravenou cestou s Malým Bolevcem. V jednom období dokonce přepravoval návštěvníky od Bílé Hory na oblíbené koupaliště motorový člun. Později Měšťanský pivovar postavil v tomto profilu dřevěnou lávku, která byla v roce 1954 nahrazena sypanou hrázkou. Menší oddělené části rybníka, která není samostatným rybníkem se říká V Chobotu. U hráze Kamenného rybníka bývala oblíbená dřevěná restaurace U Trepků. V roce 1970 ji nahradila novostavba současné restaurace. Na severním břehu Šídlovského rybníka byla v roce 1922 zřízena ozdravovna pro děti ohrožené tuberkulózou, později sloužila jako zotavovna mateřských škol.
Rekreační a krajinářská funkce v současné době převládly nad hospodářským významem rybníků. Z technického a krajinářského hlediska představuje soustava unikátní pozdně gotické dílo, které zasluhuje všestrannou péči a ochranu.
