Hledání bydlení: příběhy štěstí uprostřed marnosti

Paní S. přišla do kanceláře organizace Člověk v tísni na první schůzku. Sháněla bydlení.

uniwebwebynamiru2018

"Vysvětlila jsem jí, že bydlení určitě hledat můžeme, ale že máme vlastně obě stejné možnosti. Mohu jí pomoci s formálními náležitostmi, vysvětlit, kde všude se dá bydlení hledat a jaké jsou druhy. Jenže paní S. mi sdělila, že je přesvědčená, že mám nějaké kontakty a propojení a že chce, abych jí zkrátka byt sehnala. Jenže takhle to nefunguje. A tak naštvaně vstala, práskla dveřmi a byla pryč,“ popisuje Karolína Olejníková, terénní sociální pracovnice, jedno z mnoha setkání s klienty, kteří hledají bydlení. A dodává: „Jejímu rozčílení ale naprosto rozumím, i pro mě je ta situace zoufalá.“

Bydlení – složitý cíl spolupráce

Pokud se na nás obrací lidé se žádostí o pomoc při hledání bydlení, je to pro nás jeden z nejsložitějších cílů spolupráce.

„Klienti našich sociálních služeb ve většině případů nemají peníze na placení kauce a odměny realitním kancelářím, takže komerční bydlení je pro ně nedostupné. V mnoha městech a obcích není z různých důvodů možnost, aby získali obecní nebo městský byt,“ vysvětluje podstatu problému Jitka Kylišová, koordinátorka služeb v Plzeňském kraji.

Bohužel často není ani možné získat rychlé krizové bydlení na azylových domech, protože ty kapacitně nedostačují. V Plzeňském kraji jsou navíc azylové domy nerovnoměrně rozmístěné, takže jsou regiony, kde není ani možné tuto službu využít a lidé v nouzi, nebo celé rodiny, musí za tímto typem krizového bydlení daleko cestovat.

V Klatovech se na Člověka v tísni například obrátila na základě doporučení jiné neziskové organizace rodina se šesti dětmi, která přišla o bydlení v Plzni. Rodině se sice podařilo sehnat bydlení, ale musela se rozdělit. „Dvě děti byly umístěny do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a čtyři děti zůstaly s matkou na azylovém domě. Otec byl nucen si najít ubytování na blízké ubytovně,“ popisují místní pracovnice výsledek hledání.

Jaké jsou naše možnosti

„Naše podpora spočívá především v tom, že lidem pomáháme vyplňovat žádosti o městské, respektive obecní, byty, snažíme se mapovat situaci na trhu s pronájmy bytů a klientům tyto informace pak předáváme. S klienty se aktivně snažíme vyhledávat vhodné bydlení, komunikujeme s pronajímateli na komerčním trhu nebo s obcemi poskytujícími obecní byty. Klienty pak můžeme samozřejmě podporovat i dál, pokud se podaří bydlení najít, spolupracujeme s nimi na stabilizaci situace a na tom, aby získané bydlení neztratili,“ nastiňuje průběh spolupráce Kylišová.

Někdy se stane, že jde všechno velmi dobře. Karolína Olejníková vzpomíná na spolupráci s paní K., která byla starobní důchodkyně, a její příjem dostačoval jen na podnájem malého pokoje. Majitel však pokoj potřeboval pro syna a paní K. dostala výpověď. „Měly jsme 6 měsíců na to najít jiné vhodné bydlení. Obeslaly jsme společně všechny domy s pečovatelskou službou v okolí, ale všude bylo plno. Čas se krátil. Nakonec pomohlo štěstí. Nedaleko se otevíral nový dům s pečovatelskou službou, kde ještě nebyla obsazená kapacita. Přestěhování proběhlo přesně na konci výpovědní lhůty,“ popisuje Olejníková tehdejší situaci. "Bohužel, když zrovna není patřičná dávka štěstí, máme jen velmi omezené možnosti. Obtížně se předjímá, co by bez toho štěstí v této situaci nastalo."

Na jaká úskalí se při hledání bydlení naráží

Pracovníci neziskových organizací se setkávají s tím, že je nedostatek bytů ve vlastnictví obcí a měst nebo jsou například velmi tvrdě nastavené podmínky získání obecního nebo městského bytu. Tak i lidé, kteří v obci dlouhodobě bydlí, ale z různých důvodů nemají například v obci trvalý pobyt, nemají šanci takový byt získat. Na komerčním trhu narážíme na to, že nájemní bydlení je velmi drahé.

„Nejde jen o nájemné jako takové, ale bydlení je dražší o ten prvotní vklad v podobě kauce a provize realitní kanceláři. Mnohdy to dělá 20 až 30 tisíc korun,“ vysvětluje Kylišová.

V Plzni Člověk v tísni spolupracuje s klientkou, která po rozvodu zůstala sama v pronajatém bytě. Z manželství jí zůstal dluh, který je jí exekučně strháván z příjmu. Jenže zbytek peněz jí dostačuje výhradně na pokrytí nákladů spojených s bydlením. Klientka je tak v situaci, kdy jí po uhrazení vysokého nájemného nezbývá ani na běžné základní potřeby. Ráda by se přestěhovala do jiného bytu, který by byl levnější, ale na městský byt bude čekat velmi dlouho (pokud se jej vůbec někdy dočká), a do jiného pronájmu se nemůže nastěhovat, jelikož nemá prvotní vklad na zaplacení kauze a odměny realitní kanceláře.

„Zcela zásadním problémem je absence zákona o sociálním bydlení. Díky tomu je na mnoha místech lidem v bytové nouzi přístup k důstojnému bydlení v podstatě odepřen. Již dnes jsou v Plzeňském kraji města a obce, které sociální bydlení mají a usilují o jeho rozvoj. Na řadě míst ale tato vůle zkrátka zcela chybí,“ objasňuje hlavní komplikaci Kylišová.

V Plzeňském kraji se tak stále nacházejí regiony jako je Stříbrsko, Tachovsko, Domažlicko či Klatovsko, kde je dostupnost sociálního bydlení nižší a hledání bydlení velmi náročné a bez uspokojivého výsledku.


weby na míru UNIWEB

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
Led

Hlavní zprávy

 

čez zprávy 2018