Kromě popisu zdravotních a ekologických rizik spojených chemickými postřiky byly prezentovány také příklady měst u nás i v zahraničí, která herbicidy nepoužívají nebo jejich použití výrazně omezují. Plzeň se rovněž chce přidat k městům, která využívají nechemických metod k ničení plevelů na veřejných prostranstvích. Seminář uspořádala Sít ekologických poraden (STEP) ve spolupráci s Centrem pro životní prostředí a zdraví. Záštitu nad akcí přijal náměstek primátora Plzně pro životní prostředí a dopravu ing. Petr Náhlík a jeho uskutečnění podpořil grant Nadačního fondu Zelený poklad.
Miroslav Šuta, expert v oblasti hodnocení ekologických a zdravotních rizik z Centra pro životní prostředí a zdraví, uvedl: “S každým pesticidem bychom měli zacházet velice opatrně, protože byl vyroben proto, aby zabíjel jiné živé tvory. Z hlediska ochrany lidského zdraví je rozumné se pesticidům vyhnout všude tam, kde zda za ně existují bezpečné náhrady. Zvláště významné se to jeví v případě veřejných prostranství, kde se pohybují kromě jiného malé děti, těhotné ženy nebo lidé nemocní. Ti tvoří skupiny, které mohou být citlivější vůči působení pesticidů, ale i dalších chemických látek.”
Renata Placková, expertka na ekologický provoz úřadů a institucí Sítě ekologických poraden STEP, řekla:
“Místní samosprávy jsou zodpovědné za to, co se děje ve městech a obcích. Měly by pečovat o zdraví a kvalitní životní prostředí pro všechny své obyvatele. Vyloučení chemie při péči o veřejná prostranství je technicky poměrně snadné; hlavní je změna myšlení. Nové požadavky mohou samosprávy zahrnout jak do praxe vlastních údržbářských organizací a městských firem, tak do vypisovaných veřejných zakázek. Řešení tu jsou, jen je použít a nezůstávat na známých - chemických - cestách.”
V českých městech je nejběžnější metodou boje s plevely postřik pesticidy převážně na bázi problematického glyfosátu. Ten je používán k hubení plevele nejen v zemědělství, ale také v soukromých zahradách a veřejných prostorech, jako jsou parky, dětská hřiště, okolí železnic ad. V současnosti je k likvidaci plevelů na veřejných prostranstvích schváleno zhruba 40 chemických prostředků - u všech je účinnou látkou glyfosát. Ten je nebezpečný pro vodní organismy a při aplikaci je proto nutné bránit jeho splachu do vodních toků. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) řadí glyfosát mezi pravděpodobné lidské karcinogeny a existuje také podezření, že může narušovat fungování hormonální soustavy a poškozuje vývoj plodu a průběh těhotenství. Analýza z roku 2013 přitom objevila glyfosát v moči 6 Čechů z 10 testovaných.
Ke glyfosátu naštěstí existují dostupné alternativy. Na veřejných prostranstvích mohou být úspěšně použity metody mechanické (ruční pletí, strunová sekačka, křovinořez, rotační kartáče a brány) nebo termické (plamen, horký vzduch, infračervené záření, horká voda, pára nebo pěna). Podrobně představuje tyto metody publikace Nechemické odstraňování plevele na veřejných prostranstvích.
Zcela nebo částečně bez glyfosátu fungují mnohá zahraniční i česká města. Například v Mělníku používají na odstraňování plevele horkou vodu, která zároveň čistí plochy od žvýkaček, mastných skvrn, lepidel apod. Technologii na bázi horké vody spolu s rotačními kartáči od loňska využívá také Jeseník. Dalším pozitivním příkladem je Brno, kde Veřejná zeleň města Brna spravující významné městské parky a stromořadí od roku 2012 programově omezuje používání herbicidů. Nyní používá glyfosát pouze na zatírání pařízků po kácení invazivních dřevin v objemu několika litrů ročně. Plevely odstraňují mechanicky (sečení či ruční vykopávání a vytrhávání) nebo pomocí horké vody, vybrané plochy zeleně jsou také spásány.
