Od první říční vodárny v Pražské ulici a první kašny na náměstí po současnou moderní vodárnu špičkových parametrů.
Autor Ladislav Silovský přibližuje v knize poutavým způsobem dějiny plzeňské vodárny a čistírny odpadních vod. Životodárnou tekutinu představuje ze všech stran a dokumentuje, jak je složité zajistit dostatek pitné vody pro velké město, a také umět odpadní vodu z kanalizace vyčistit a vrátit ji do přírody. Jeho texty mají reálný základ v dokumentech, které při více než roční práci nalézal v archivech a v dobovém tisku, ale i v osobní zkušenosti – 46 let pracoval jako strojník na ČOV I a II v Plzni. Výsledkem je unikátní dílo s mnoha texty, jedinečnými příběhy o osobnostech plzeňského vodárenství a nikdy nezveřejněnými fotografiemi, které historii plzeňské vodárny dokládají.
„Čím více informací jsem nalézal v archivech, tím více rostl můj obdiv k lidem, které nevšední dějiny vodárenství v Plzni tvořili a tvoří. Nechybějí ani příběhy dramatické, kdy byly naše provozy, ať už zásahem přírody či lidským chybám, na pokraji velkého ohrožení,“ přibližuje Ladislav Silovský. Knihou vzdává úctu a vyjadřuje obdiv všem minulým i současným družinám ´vodárníků´ bez ohledu na to, jaké místo zastávali a zastávají při nekončící snaze zajistit kvalitní pitnou vodu pro město Plzeň a umí ji také dobře vyčistit. „Děkuji současnému vedení vodárny, za to že umožnilo po všech stránkách přivést tuto knihu k životu. Vážím si toho velice,“ dodává Ladislav Silovský.
„Autor knihy, pan Ladislav Silovský, se vodárenství upsal již před mnoha lety a tomuto oboru a této profesi zůstal věrný doposud. Bylo velmi zajímavé se s ním o jeho připravované knize bavit. Naše společnost i díky tomuto dílu může technickým nadšencům, Plzeňanům a zejména mladým lidem přiblížit to, co je povětšinou skryto pod povrchem, co funguje nepřetržitě a na co se vždy můžete spolehnout,“ uvedl generální ředitel VODÁRNY PLZEŇ a.s. Jiří Kozohorský.
Knihu vydalo ve spolupráci s VODÁRNOU PLZEŇ a.s. plzeňské nakladatelství Starý most. Na pultech knihkupců se objevuje právě v těchto dnech.
Střípky z knihy:
• Na počátku existence plzeňské vodárny bydlelo sedm klíčových pracovníků s rodinami přímo v obytném domě u kotelny a strojovny vodárny, aby to měli do práce blízko a v nutných případech byli okamžitě k dispozici. Ve firmě měli definitivu, byli pod penzí a se stálým platem.
• Období první světové války znamenalo rozvoj těžkého průmyslu ve Škodovce a tím i nárůst spotřeby vody. V roce 1917 vyrobila vodárna 11 milionů kubíků vody, v přepočtu neuvěřitelných 301 litrů na osobu a den. Polovinu množství zabral průmysl. Vojenská správa vyhlásila roku 1914 provolání: zaměstnanci vodárny jsou osoby naprosto nenahraditelné a pro život města nezastupitelné. Vodárníci tak nemuseli rukovat do války.
• Za rok vyrobí plzeňská úpravna vody na Homolce 13 milionů kubíků vody, což je asi šest tisíc bazénů na Slovanech.
• S výstavbou kanalizace v Plzni se v minulosti příliš nespěchalo. Roku 1833 bylo vynaloženo na výstavbu kanalizace 1330 zlatých, tehdy nijak závratná částka. Začalo se na náměstí a v přilehlých ulicích Pražské a Říšské (Prešovské). Zakryté stoky vedly středem ulic a byly pravidelně opatřeny vstupy krytými těžkými litinovými mřížemi. Ve třicátých letech 19. století tak bylo odvodněno skoro celé město.
• Na současnou moderní mechanicko-biologickou čistírnu odpadních vod v Jateční ulici (ČOV II) je napojeno 180 tisíc osob. Délka stokové sítě je 540 kilometrů a vyčištěná voda za rok činí 18 milionů kubíků.
