V polovině července převzali z obce Úterý na Plzni-severu zástupci Záchranné stanice živočichů v Plzni poraněnou samici chřástala polního. Ptáka našla paní Vágnerová na čerstvě pokosené louce pod obcí pár metrů od Úterského potoka. Už do telefonu hlásila, že se jedná o chřástala, jelikož manžel se zajímá o ornitologii, ptáka určil a z těchto lokalit ho pravidelně slýchávají. Nalezená samička měla nenávratně rozšmelcovanou nohu a to v celé délce včetně prstů. Z charakteru zranění lze předpokládat, že byla okrajově zachycena strojní sekačkou při kosení luk. Chřástal polní téměř nelétá, chodí pěšky a jeho domovem jsou právě naše původní louky s vysokou travinou.
Výzkumu chřástala polního se dlouhodobě věnuje kolega ornitolog Jiří Vlček z Odboru ŽP Plzeňského krajského úřadu. Pravidelně chytá dospělé samce v době toku na zvukovou nahrávku, kroužkuje je, měří, váží a monitoruje. Samici na hlas však nechytne, a tak se přijel okamžitě podívat. Zranění jsou však opravdu neslučitelná s dalším životem ptáka a to i v případě chovu v zajetí. "Proto jsme po několika marných pokusech o záchranu alespoň pahýlu končetiny spolu s veterinárním lékařem a kolegou Vlčkem museli samici utratit. Ještě něž se tak však stalo, stihla samice hned druhý den po převzetí snést jedno vajíčko," líčí šéf stanice Karel Makoň. U toho byla poměrně velká šance, že je oplozené, a tak jej předal kolegovi Vlastimilu Voráčkovi z Roupova. Ten ve své líhni vylíhl už nejeden zajímavý druh z volné přírody (čápata, labutě, motáky pochopy) a je znám tím, že dokáže odchovat i složitě odchovatelné druhy. Vejce si převzal na stanici 14.7. 09, ihned po převozu jej umístil do líhně a v pátek 31.7. 09 hlásil klubání mláděte. „Je naklubané a zítra by se mohlo vyvalit.“ Jak řekl, tak se stalo a 1.8. 09 nám opět telefonoval: „Mládě je venku, hned zítra se ho pokusím rozkrmit.“ To se mu podařilo, a tak 3.8. 09 jsme po konzultaci s Jiřím Vlčkem mládě převezli k dalšímu chovu do Plzeňské zoologické zahrady. Zde totiž mají čerstvě se klubající mláďata podobného druhu, a tak bude pro malé kuřátko „čmeláka“ (jak jsme mu pracovně říkali) chřástala polního lepší se hned v prvních dnech začlenit do příbuzenské skupiny. Ono totiž mládě chřástala si stejně jako například mláďata hus hned po vylíhnutí vtiskne do paměti prvního „rodiče“, kterého vidí. V případě malého chřástala to byl Vlastimil Voráček, a proto, aby s ním následně nemusel běhat po louce a odletět do teplých krajů, jsme se raději rozhodli přiřadit „čmeláka“ k jiným kuřátkům. V plzeňské ZOO se o něj vzorně stará Tomáš Peš a první zprávy vypadají vcelku příznivě. Pokud vše půjde tak, jak má, mohlo by být toto v ČR první uměle vylíhnuté mládě v budoucnu zapojeno do některého v zahraničí fungujícího záchranného programu. Chřástali jsou totiž všeobecně řazeni do skupiny zvláště chráněných a velice ohrožených ptačích druhů, které z naší přírody již dlouhodobě mizí.
V rámci praktické ochrany tohoto druhu již kolega Jiří Vlček podnikl i další kroky na lokalitě nálezu poraněné samice. V ochraně jednotlivých živočichů je totiž nejdůležitější právě ochrana jejich biotopů a míst výskytu!
