Nyní se v Senátu projednává zákon řešící problematiku míry ochrany přírody ve vztahu k rozvoji obcí. Jaký je váš postoj například k Šumavskému národnímu parku a kůrovcové kalamitě? Stojíte na straně ekologů, kteří prosazují bezzásahový přístup, nebo souhlasíte s těžbou zasaženého porostu a většími pravomocemi obcí v oblasti chráněného území?
Mgr. Václav Chaloupek (OPAT)
O šumavskou přírodu jsem se začal hlouběji zajímat až na počátku 90.let,kdy jsem jako redaktor ČT natáčel stříhání ostnatých drátů, otevírání zrušeného vojenského újezdu veřejnosti, zakládání národního parku, počátky kůrovcové kalamity i události a polemiky s ní spojené. Později jsem zde natáčel večerníčky a pořady pro děti s medvědy, rysy, vydrami, vlky a dalšími zvířaty. S kamerou i bez ní jsem zde viděl tokat tetřívky, tetřevy i troubit jeleny na zapadlých rašeliništích, znám místa, kde brzy z jara kvetou šafrány,vstavače a další orchideje a k podzimu hořce, lokality často jediné nebo poslední u nás. Chodil jsem Šumavou v každém ročním období, v každém počasí i každou denní dobu a přesto si netroufám tvrdit že ji znám a že jí rozumím. Nechápu chytrolíny,kteří se nad ní proletí vrtulníkem nebo se podívají poprvé v životě na pár kopců z okna auta a hned ví,co je třeba dělat a znají řešení. Pokud jde o kůrovec ten problém už kulminoval a odchází.
Myslím, že pokud něco šumavské přírodě neprospívá a ohrožuje ji, je to pohled ekonoma, podnikatele, developera nebo toho, kdo chce okamžitým rozhodnutím a zásahem řešit situaci. Pokud něco šumavská příroda potřebuje, je to ČAS a snaha hledat řešení, které by vedlo k harmonickému soužití přírody s lidmi kteří zde mají domov nebo sem jezdí hledat klid. A právě na tuto poslední větu bych kladl důraz. Jsem jeden za signatářů petice, kterou podepsalo více než 60 000 lidí v souvislosti s projednáváním novely zákona o národních parcích. Ten soulad se musí najít. Navštívil jsem v Africe 30 národních parků a tam se jim to podařilo , mají ten problém dávno za sebou. Věřím, že to podaří i nám.
Druhou otázku bych rozdělil. Souhlas s ekology je jedna věc a obce druhá. Myslím, že problémy je třeba řešit věcně a na odborné, zdůrazňuji odborné úrovni. Ne všechna ekologická hnutí takovéto odborníky mají a často do jednání vnášejí zbytečné emoce. Mluvím o skupinách u nichž si často kladu otázku zda jsou to ekologové nebo jen využívají situace.
Pokud jde o obce, nevím jestli by mělo jít výslovně o zákonem dané pravomoce, ale vím, že s je nimi potřeba hovořit. Ti lidé tam žijí a vyhánět je nemůžeme.Navíc jsem přesvědčen, že pokud jakýmkoliv zásahem omezujeme jejich prostor, nebo obcím vznikají škody, musíme to obcím kompenzovat. Jestliže o tom naprosto správně hovoříme při výstavbě např. jaderné elektrárny (podotýkám, že nemám nic proti dostavbě Temelína, když už je tam), je tato diskuse zcela legitimní i pokud jde o ochranu přírody.
Mgr. Dagmar Terelmešová (ČSSD)
Národní park je definován jako území, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Národní park Šumava je výjimečný - jak svou rozlohou, kterou zabírá téměř 2 % území České republiky, tak i tím, že se v intravilánu Národního parku Šumava nachází 22 obcí. Žádný jiný národní park nemá obce na svém území.
Už z toho vyplývá, že obce ležící v národním parku musí mít možnost rozhodovat o budoucnosti svého katastru, protože musí hájit zájmy svých občanů.
