Svatý Hubert pocházel z velmi bohaté šlechtické rodiny. Byl výborným lovcem, milovníkem hýřivých zábav i lidumilem s dobrým srdcem. Legendy o něm povídají, že po těžkém životním osudu jej oslovilo v přírodě při lovu nečekané setkání s jelenem, který měl mezi parožím zářící kříž. Promluvil k němu nadpřirozený hlas, který se ho zeptal: “Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř. Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“ Po tomto zážitku se Hubert stal knězem.
Úvodního slova se přímo na návsi ujal Milan Trnka – předseda mysliveckého spolku, aby přítomné přivítal na této na Rokycansku nevšední akci, která se postupně stává tradicí. Její datum nebyl vybrán náhodně, vždyť červen je označován nejen jako měsíc mláďat, ale především myslivosti. Ta v sobě zahrnuje řadu aktivit od péče o zvěř až po společenské aktivity, kterých na malých obcích příliš není. Myslivci jsou tak s dobrovolnými hasiči jedinými nositeli kultury. Poté se průvod více než padesáti lidí pomalu odebral k památníku. Cestou se průvod za doprovodu mluveného slova Milana Trnky zastavil nejen u naučné stezky živočichů, které zde lze pozorovat, ale i u bývalého rybníčku, kterému dělá společnost vodník Floriánek. Další významnou zastávkou byla Modlitba lesa, která je jen několik metrů od samotného památníku. Toto místo, kde se scházejí čtyři cesty, má svoji symboliku.
Pak přišlo na řadu vystoupení hostů. Nejprve zazpíval několik písní mužský pěvecký sbor, který se představil krásnými písněmi ještě několikrát v průběhu odpoledne a sklidil zasloužený aplaus. Poté promluvil Jiří Kos a jeho bratr Pavel, kteří mají na starost hospodaření s lesem. Ve svém příspěvku informovali přítomné o minulosti, současnosti i plánech do budoucna v této oblasti. Hlavní bodem programu však bylo vystoupení Petra Moulise, který přítomné seznámil se sokolnictvím, tedy zvláštním způsobem lovu, při kterém se využívá cvičený dravec. Několik jich s sebou tento mladý muž vykonávající funkci jednatele sokolnického střediska Rokycany přivezl, což ocenili nejen děti, ale i dospělí. Zhruba hodinovému vystoupení bedlivě naslouchali všichni, neboť vidět poštolku obecnou, káně Harrisovu či orla skalního se nepoštěstí každý den. Navíc si tento způsob lovu v poslední době získává řadu příznivců a to nejen na Rokycansku.
Po vystoupení hostů následovalo grilování divokého prasete, které tak dokreslilo setkání s příjemnými lidmi stejného zájmu. O kvalitní rožnění divočáka se odpovědně staral Jaroslav Staněk, který zároveň zastává funkci mysliveckého hospodáře. Kdo chtěl, mohl ještě navštívit výstavku věnovanou činnosti mysliveckého spolku. "Úplný závěr patřil neformálnímu přátelskému posezení s partou lidí, kteří k přírodě mají opravdu blízko. A my jen doufáme, že se i příští rok sejdeme na podobné, pěkně připravené akci určené nejen přírodě, ale především lidem, kteří v ní žijí," říká jeden z účastníků Pavel Moulis.
