Svatý Hubert pocházel z velmi bohaté šlechtické rodiny. Byl výborným lovcem, milovníkem hýřivých zábav i lidumilem s dobrým srdcem. Legendy o něm povídají, že po těžkém životním osudu jej oslovilo v přírodě při lovu nečekané setkání s jelenem, který měl mezi parožím zářící kříž. Promluvil k němu nadpřirozený hlas, který se ho zeptal: “Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř. Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“ Po tomto zážitku se Hubert stal knězem.
Úvodního slova se přímo na návsi ujal Milan Trnka – předseda mysliveckého spolku, aby přítomné přivítal na této na Rokycansku nevšední akci, která se postupně stává tradicí. Její datum nebyl vybrán náhodně, vždyť červen je označován nejen jako měsíc mláďat, ale především myslivosti. Ta v sobě zahrnuje řadu aktivit od péče o zvěř až po společenské aktivity, kterých na malých obcích příliš není. Myslivci jsou tak s dobrovolnými hasiči jedinými nositeli kultury. Poté se průvod necelé stovky lidí pomalu odebral k památníku. Cestou se průvod za doprovodu mluveného slova Jaroslava Staňka a Milana Trnky zastavil nejen u naučné stezky živočichů, které zde lze pozorovat, ale i u bývalého rybníčku, o jehož znovuobnovení žádal přítomný vodník Floriánek na vrbě a jak se zdá, tak úspěšně. Další významnou zastávkou byla Modlitba lesa, která je jen několik metrů od samotného památníku. Toto místo, kde se scházejí čtyři cesty, má svoji symboliku. Tu znovu připomněl svým proslovem myslivecký hospodář Jaroslav Staněk, který je duchovním otcem myšlenky zřízení i vlastní realizace památníku. A jak se později ukázalo, není to jeho poslední dílo. Kromě vodníka Floriánka společně s dalšími mysliveckými nadšenci zhotovil Johana z Chlumku, který dohlížel na pořádek v okolí tohoto poutního místa, ke kterému si během uplynulého roku našli cestu nejen myslivci, ale i turisté a kolaři. "Bohužel sochu někdo ukradl a tak ji připomíná nejen vzpomínka, ale i kříž s fotografií. Je neuvěřitelné, jak lidé dokážou zmařit snažení jiných! Bohužel to v dnešní společnosti tak chodí. Prospěch jednotlivce tak výrazně převyšuje zájem skupiny," posteskl si myslivec Pavel Moulis.
Kromě jiného se oba řečníci – předseda i myslivecký hospodář – zabývali myšlenkou, aby svatohuberstská tradice lidem připomínala podstatu a zákonitosti lesa, práci lesníků a myslivců, kterou zdaleka není jen těžba dřeva a lov. I to byl důvod, proč letošní již třetí ročník doplnila Modlitba lesa. Pak přišlo na řadu vystoupení hostů. Nejprve zazpíval několik písní mužský pěvecký sbor, který se představil krásnými písněmi ještě několikrát v průběhu odpoledne a sklidil zasloužený aplaus. Poté předseda rokycanských ochránců přírody představil nejen opeřence žijící v blízkosti Bujesil, ale ocenil perfektní spolupráci mezi myslivci a ochránci přírody. Ta se v poslední době upevňuje nejen v rámci činnosti záchranné stanice živočichů, ale i při dalších aktivitách obou spolků, kterým jde především o zachování zdravé přírody a života v ní. Hlavní bodem programu však bylo vystoupení Radima Šímy z Komárova, který přítomné seznámil s vábením zvěře. Kromě známých druhů zvěře se zabýval i těmi méně známými. Zhruba hodinovému vystoupení bedlivě naslouchali všichni, neboť tato disciplína si v poslední době získává řadu příznivců.
Po vystoupení hostů následovalo opékání špekáčků, které tak dokreslilo setkání s příjemnými lidmi stejného zájmu. Poté se účastníci přesunuli do místní hospůdky, kde byla připravena ochutnávka upečených dobrot, které byly jak sladké, tak i slané. Kdo chtěl, mohl ještě navštívit výstavku věnovanou činnosti mysliveckého spolku. Úplný závěr patřil neformálnímu přátelskému posezení s partou lidí, kteří k přírodě mají opravdu blízko. "A my jen doufáme, že se i příští rok sejdeme na podobné, pěkně připravené akci určené nejen přírodě, ale především lidem, kteří v ní žijí," dodal Moulis.
