Češi asi své „Ano“ nejčastěji říkají se Slováky, Němci a Ukrajinci. V loňském roce se v Plzni konala také česko-americká nebo maďarsko-česká svatba. Těchto sňatků přibývá, zatímco v roce 2001 evidovala plzeňská matrika 67 smíšených sňatků, loni už jich bylo 80. Hlavně cizinky se objevují i v databázích českých seznamovacích agentur. Poté, co si tu najdou práci, poohlíží se hlavně Ukrajinky a Vietnamky nebo Mongolky po vhodném ženichovi.
Smíšená manželství to nemají jednoduché, setkávají se s předsudky okolí i s nedůvěrou úředníků. Ti totiž čas od času řeší problémy fingovaných manželství. A s negativní reakcí okolí se bohužel setkávají i děti ze smíšených manželství. Například Španěl, který se svou českou manželkou a dvěma dětmi žije v Plzni říká, že dcera měla problémy ve škole. Děti se jí posmívaly kvůli tomu, že má tmavší pleť. Také bylo nutné školu změnit. Další Plzeňanka, která si pro změnu vzala Syřana, také ví své. Rodiče i kamarádi jí vztah vymlouvali a argumentovali tím, že ji muž zavře do sklepa a unese děti a podobně. Okolí ale názor změnilo, když Janina muže lépe poznalo.
A na závěr statistické číslo, od roku 2001 uzavřelo v Plzni sňatek s Čechem nebo Češkou 559 cizinců.
