Po sametové revoluci odešla se svým českým partnerem do Prahy, kde žije dodnes. Učila sochařství na umělecko-průmyslové akademii ve Světlé nad Sázavou a věnuje se také práci pro film. Ve své tvorbě se Sylvie vyjadřuje širokou paletou výtvarných, tradičních i experimentálních prostředků, její téma ale zůstává pozoruhodně konzistentní. Hlavní postavou její osobní mytologie je žena - často metamorfující do zvířecích či rostlinných podob. Vedle kresby, olejomalby a různých grafických technik je autorce vlastní především práce s včelím voskem, která se pro ni stala charakteristickou.
Vosk obohacuje plastiku o haptickou kvalitu – vybízí k dotyku. Může zůstat matný, ale lze jej i vyleštit. Může být průsvitný, ale když do něj přidáte pigment, jeho hmota změní barvu. Když Sylvie mne v prstech tenké probarvené plátky vosku a nanáší je na korpus sošky, propojuje tak sochařské umění s malířským. „Vosk je živý materiál zrozený z tajemství včelího úlu, je proměnlivý, reaguje na dotyk, je poddajný, za tepla měkký, v chladu ale křehne. Vosk je zranitelný a pomíjivý materiál – stejně jako svět zvířat, stejně jako příroda, stejně jako my sami…“ dodává Sylvie Choisnel.
Vernisáž se koná 9. listopadu v 17 hodin, výstava bude otevřena do konce roku.
