Ani v těchto krásných zimních dnech si na nedostatek práce rozhodně nemohou stěžovat rokycanští ochránci přírody.
V poslední době byl k ošetření přijat i kalous pustovka, což je sova u nás neobvyklá. Velká je asi jako u nás známější kalous ušatý, což představuje rozpětí křídel kolem jednoho metru. Péřová ouška jsou však na rozdíl od něho velice nenápadná. Miluje otevřenou krajinu s vodními plochami. Pustovka je zajímavá i tím, že si jako jediná ze sov umí postavit hnízdo. To je umístěno na zemi, nejčastěji v podmáčených loukách. Tento druh má obrovský areál rozšíření – žijí po téměř celé mírné a chladné Eurasii, v severní Americe a v části jižní Ameriky včetně Galapág.
Nalezená pustovka se zřejmě střetla s automobilem. Díky obětavosti nálezce pana Ekla z Plískova se dostala do našeho centra k ošetření. Bohužel zranění jsou tak vážná, že se zřejmě do přírody již nevrátí a ozdobí expozici některého chovatelského zařízení. "Přesto však panu Eklovi moc děkujeme za záchranu této v našich končinách „neznámé“ sovy, se kterou jsme se za více než dvacet let činnosti stanice „potkali“ jen dvakrát, byť ji občas na svých toulkách přírodou zahlédneme," říká šéf záchranářů Pavel Moulis.
Letošní rok, stejně jako ty předchozí, byl plný nejrůznějších aktivit, které přinesli ochráncům přírody řadu uznání veřejnosti. Díky pracovnímu nasazení Zdeňka Marečka a Oliny Matějkové se podařilo přes období prázdnin kompletně přestavět a nově vybavit nejen klubovnu pro scházení dětí sdružených pod křídly rokycanského ochranářského spolku, ale i všechny přilehlé prostory. Zajímavé však byly i příjmy zvířat do záchranného centra. Za období prvních devíti měsíců roku 2012 bylo přijato celkem 233 živočichů ve 39 druzích. Nejvíce zastoupenými druhy byla poštolka obecná ve 34 případech, ježek západní ve 24 případech a kos černý ve 22 případech. Mezi nejvzácnějšími druhy potřebující pomoc byl např. včelojed lesní, datel černý nebo sluka lesní. I přes převahu ptáků se ze savců kromě ježků objevil i jezevec lesní, kuna skalní, liška obecná, zajíc polní, veverka obecná či srnec obecný. Občas se vyskytlo i několik netopýrů, z hadů pak i užovka obojková. Celkem zpět do volné přírody bylo vypuštěno 173 exemplářů /75%/, 47 živočichů /20%/ se přes veškerou péči nepodařilo zachránit a 13 zvířat /5%/ bylo předáno k dalšímu chovu. Zajímavá byla i skladba přijatých živočichů. Ve 140 případech /60%/ se jednalo o mláďata, 14 zvířat bylo více méně náhodně odchyceno /6%/, vysíleno z nejrůznějších důvodů bylo 10 zvířat /4%/ a 63 kusů /30%/ bylo zraněno. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že příjmy živočichů do rokycanské záchranné stanice rok od roku klesají, což je i hlavním smyslem záchranného centra a když už se sem zvířata dostanou, jedná se o ty exempláře, které skutečně potřebují pomoc.
