Významný Rukopis se saskými vévody a kurfiřty ze rodu Wettinů, který byl v České republice uložen v Archivu města Plzně, se právě stal archivní kulturní památkou. Tato historická a umělecká perla z 16. století tak přitahuje pozornost veřejnosti i odborníků. Rukopis pochází z pera saského zemského historiografa Petra Albina (v němčině Petera von Weiße), který žil v letech 1543 až 1598, a obsahuje vyobrazení saských kurfiřtů a vévodů z dynastie Wettinů.
Archiv města Plzně získal tento originální rukopis v roce 1970, kdy ho zakoupil od dědiců Zikmunda Jana Kapice, posledního cisterciáckého mnicha. Po zrušení oseckého kláštera v roce 1950 byl rukopis pohřešován, až jej nakonec zakoupil plzeňský archiv za nezjištěných okolností.
Rukopis obsahuje celkem 46 vyobrazení vévodů z rodu Wettinů a 3 fiktivních předků saského kurfiřta Kristiána I. Na jedné straně rukopisu je portrét vyobrazený ve velkém formátu, zatímco na druhé straně je kaligrafický text s podrobnostmi o jejich historii a významu. Rukopis je celý v němčině, avšak velmi srozumitelný i pro dnešní čtenáře.
Vazba rukopisu měla honosnou podobu, s desky zdobenými zlacenými ornamenty a znaky rodu Wettinů. Na přední desce je znak Kristiána Saského, na zadní desce pak znak jeho manželky Sofie Brandenburské, obě znaky ve velmi detailním a umělecky mistrovském zpracování.
Adam Skála, vedoucí Archivu města Plzně, když mluví o rukopisu, zdůrazňuje jeho neobyčejnou hodnotu: „Jde o neobyčejně cenný pramen pro poznání podoby drážďanské galerie Wettinů, která je od sklonku druhé světové války nezvěstná. V Dlouhé chodbě drážďanského zámku přečkaly obrazy až do roku 1942, kdy byly převezeny do zámku Naunhof vzdáleného asi 20 kilometrů severně od Drážďan. V létě 1945 obsadil zámek oddíl Rudé armády.“ Přestože dodnes nebylo objasněno, co se přesně stalo s původními obrazy Heinricha Göttinga staršího, tento rukopis je neocenitelným pramenem informací o drážďanské galerii Wettinů.
