Místo aby stát postiženým umetal cestičku, hází jim spíš klacky pod nohy

Praha - Vážně tělesně postižení, kteří nemají oporu v rodině a potřebují asistenci 24 hodin denně, si ji často dovolit nemohou. "Jde o to, co ti lidé mohou dělat, jestli si můžou jít nakoupit, jestli můžou pracovat, potkávat se s jinými lidmi," vysvětlil vedoucí osobní asistence Erik Čipera. Stát totiž takto vážně tělesně postiženým lidem dává příspěvek na péči maximálně 12 tisíc měsíčně, což jim umožňuje zaplatit si pomoc zhruba na týden. A tak namísto toho, aby i přes své postižení mohli žít svobodně a pracovat a bavit se podle svých představ, končí v ústavech. "Nástup do ústavu může znamenat ztrátu svébytnosti, samostatnosti a nutnost přizpůsobit se někomu jinému, nějakému řádu, pravidlům," upozornila psycholožka Jitka Douchová.