Zruč u Plzně – Ve Zruči u Plzně žije v domku s překrásnou zahradou, připomínající spíš park, 87letá Jiřina Hrabětová. Také ona je klientkou Centra pečovatelských a ošetřovatelských služeb Města Touškov, i když na rozdíl od většiny vrstevníků bydlí stále ještě doma. „Já i manžel jsme původem z venkova. Bydleli jsme také nějaký čas v Plzni, ale toužili jsme po domečku podobném těm, v nichž jsme vyrůstali. Zároveň jsme ale potřebovali bydlet kousek od Plzně, kde jsme oba pracovali,“ začíná vyprávět Jiřina Hrabětová.
POHOVOR NA MEDICÍNU
Paní Jiřina šla po střední škole na pohovor na medicínu, kam ji přijali. Hned po studiích získala takzvanou umístěnku do práce. „Díky tomu jsem se vlastně vdala. I když jsme s mužem stejně plánovali svatbu. Byla tam totiž výjimka, že když máte rodinu, nepošlou vás do práce na druhý konec republiky.
Tak jsem za ním přijela na vojnu, byl v Rokycanech, a řekla jsem mu, že si mě musí vzít. Chodili jsme spolu už od mých šestnáctin. Tady v Plzni dělal muž ve Škodovce a já v transfuzní stanici a pak na interně. Náš syn Honzík se nám narodil až v mých 31 letech,“ vzpomíná bývalá lékařka.
ŽIVOT PO REVOLUCI
Po převratu se její muž věnoval politice. Syn Honza žije v Americe. „Jeho žena je totiž jako jeho matka lékařka a vyhrála konkurz na čtyři roky ve vědeckém ústavu v Americe. Nakonec tam zůstali dodnes. Dříve jsem tam za nimi jezdila, to bylo moc fajn. Byla jsem tam na výletech po státech a mám na co vzpomínat,“ říká paní Jiřinka s tím, že dnes už je to obráceně. Syn jezdí za ní do Čech a vždy prý udělá, co je potřeba.
DNES DĚKUJE MODERNÍ TECHNICE
„Když mi to ještě dobře myslelo, naučila jsem se s moderní technikou, a tak se teď vidíme hodinu každý týden přes videochat,“ pochvaluje si pravidelné setkávání se synovou rodinou alespoň přes obrazovku.
PÉČE O DŮM A ZAHRADU
Manžel paní Jiřince zemřel už v roce 2002, a tak je už osmnáct let starost o dům i velkou zahradu jen na jejích bedrech. „Zhruba do osmdesátky jsem se o ten náš zelený klenot kolem baráku starala sama. Každý den jsem plela a tak, ale dnes už zahradu bohužel sama nezvládám, a tak mám zahradníky, kteří se tu o to nárazově starají. Přijedou posekat, a když je vinou počasí nějaký problém se stromy, tak to zařídí. Ta zahrada je opravdu dost veliká a doslova nás živila. Pěstovali jsme tu všechno včetně brambor. Manžel vždy říkával, že kdyby byla válka, naše rodina hlady určitě trpět nebude,“ vzpomíná na mužova slova s úsměvem na rtech.
ZÁJEM O ZPRÁVY I NOVINY
„Dodnes odebírám noviny a sleduji politiku i ostatní zprávy v televizi. Mám ráda i moderní literaturu. Navštěvuje mě tu kamarádka Libuška, ta je na mě hrozně hodná. Většinou přijde ve středu nebo ve čtvrtek a posedíme a popovídáme si, což je moc příjemné. Do domova důchodců bych nechtěla. Paní pečovatelka za mnou chodí vlastně proto, aby mi nakoupila, protože to já už nemohu. Takže pondělí, středa a pátek mi chodí pomáhat, uklidit a zařídit potřebné,“ vyjmenovává.
HESLO: MLÁDÍ VPŘED
„Myslím si, že dnes je pro aktivní lidi a pro mládež ta doba lepší. Je pro ně jednodušší věnovat se tomu, co chtějí a co je baví. I s tím uplatněním v práci je to jiné, bez ohledu na politický názor,“ myslí si dáma, které by pro její vzhled i myšlení hádal 87 let jen opravdu málokdo.
