Ona je asistentka bláznivého konceptuálního umělce, on je deprimovaný lékař, který chce odjet do Afriky, aby získal zpět respekt a obdiv své ženy. Jejich syn se dostává do puberty a skrývá se před světem v dámském oblečení. Iluze zdánlivě spokojené rodiny se začne rozbíjet, když si pořídí uklízečku, která se má starat o domácnost i o syna. Spirála absurdních situací však vede k překvapivým koncům… Režisér Ondřej David vidí hru Živý obraz jako brilantní společenskou frašku: „Mou ambicí je, aby diváci umírali smíchy, ale po cestě domů si řekli: ‚No počkat, čemu jsme se to vlastně smáli?‘,“ říká a dodává, že hlavním tématem hry je pokrytectví. Děj odehrávající se v současném Německu posouvá společně s dramaturgem Vladimírem Čepkem do českých, dokonce plzeňských reálií. „Šlo nám o to, podat téma optikou nefunkční rodiny vyšší střední třídy. A Plzeň je bohaté západní město se silnou vyšší třídou, kterému může být toto téma blízké,“ říká režisér. A na aktuálnost hry naráží v jednom rozhovoru sám Mayenburg, v jehož režii se Živý obraz právě hraje v berlínské Schaubühne: „Naše společnost po nás toho chce hodně: být úspěšní v práci, být dobrými rodiči, být bohatí, být sexy, být politicky uvědomělí, být zdraví a být (a to je to nejhorší) šťastní. Jsme zavalení svými ambicemi a samozřejmě je nejsme schopni naplnit.“
Přepracovaný manželský pár ztvární Zuzana Ščerbová a Jan Holík, jejich syna patnáctiletý hostující herec Jan Roháč, potrhlého umělce Petr Konáš a v neposlední řadě uklízečku Jessicu Andrea Mohylová. „Andrea Mohylová má jedinečný herecký projev, kloubí se v ní fatálnost, opatrovnictví a tajemství, často a velmi dobře jedná na jevišti mlčením, což je pro postavu klíčové,“ prozrazuje režisér. Scéna, kterou navrhla Lucia Škandíková, evokuje všudypřítomný chaos a nepořádek. Módní soudobé kostýmy jsou dílem Zuzany Krejzkové, hudbu složil Jakub Kudláč.
