Zhoř – Paní Aleně Vargasové, za svobodna Kejhové, koluje v žilách doslova divoká krev. Její původ totiž sahá do Francie, Německa, Česka, Slovenska a Ruska. Tato rodačka z Prahy se v deseti letech stěhovala do Plzně, kde její rodina zdědila velký dům naproti Kulturnímu domu Peklo. Tehdy tam bylo čtrnáct nájemníků a výrobny i obchody. Dnes už ale tento dům neexistuje. Je zbouraný, stejně jako celá čtvrť, a dnes tudy vedou tramvajové pásy z Bor na Lochotín.
Paní Vargasová studovala zdravotní školu, kterou ale kvůli těhotenství nedokončila. Letos, 31. května, to bylo přesně 62 let od její první svatby. Svatební zvony slyšela znít celkem třikrát. A kdyby kývla na všechny návrhy ctitelů, bylo by sňatků ještě o dost víc...
PRVNÍ SVATBA
První Alenčin manžel byl voják a hodně se stěhovali. Mají spolu dceru, která se tehdejší studentce porodnictví narodila v jejích 18 letech. Jenže přišla nevěra, a tak se paní Alenka rozhodla pro rozvod. „Můj první manžel byl velmi inteligentní. Tehdy studoval vysokou vojenskou školu a nakonec to dotáhl až na generála. Jenže já nevěru bytostně nenávidím a nemohla jsem se rozhodnout jinak. Dnes už dvacet let nežije,“ přemítá paní Vargasová. Druhý manžel byl středoškolák a žili společně v Tachově. Třináctka ale nebyla šťastným číslem – po 13 letech přišel rozvod, opět kvůli mužově nevěře. „Opět v tom byla žena, dneska už bych to asi brala jinak, ale tehdy jsem prostě řekla dost. Žádné děti jsme neměli a já jsem chtěla jiný život,“ vzpomíná seniorka.
ROK NA KUBĚ
Třetí manžel byl Kubánec. Jak ale paní Alenka s úsměvem říká, tento sňatek byl vlastně obchodní kontrakt. „Moje kamarádka, která učila Kubánce češtinu, mě vzala na jeden společný výlet do lázní a já jsem se s ním seznámila a pak i domluvila, že se vezmeme. Já mu koupím motorku a on mě za to vezme na Kubu. To mě nadchlo, protože jsem celý život toužila cestovat po Latinské Americe. Žila jsem tam po sňatku s ním jeden rok a celou Kubu jsem procestovala. Dokonce i náš velvyslanec tam se divil a říkal, že ani on nemá takový seznam míst, co tam navštívil, jako mám já,“ vzpomíná s úsměvem stále vitální seniorka. Celý rok si naprosto užívala, malovala, cestovala, koupala se v Atlantiku i Karibiku. Seznámila se tam s jedním 27letým doktorem, se kterým si užívala procházky po Havaně a který si ji také toužil vzít. Paní Alenka s nadsázkou říká, že svatá rozhodně nebyla, a ani netuší, kolika mužům tehdy jako mladá a krásná blondýnka zamotala hlavu…
NÁVRAT DOMŮ
Jenže pak přišel dopis od maminky, že pokud chce vidět tatínka ještě naživu, musí okamžitě přiletět domů do Čech. A tak se vrátila sem. Na Kubu si ale prý zachovala krásné vzpomínky. Přivezla si řadu vlastnoručně malovaných obrazů a naučila se španělsky.
KNIHY A MALOVÁNÍ
Dnes už paní Alenka využívá služeb Domova s pečovatelskou službou ve Zhoři a v bytě plném jejích krásných obrazů jí dělá společnost malý pejsek jménem Míša. O tom, že se sem přestěhuje, rozhodl právě útulný byt, který se jí velmi líbil. Od své jediné dcery má čtyři vnoučata a už i pravnoučata. Jeden z jejích bratrů - Pepík, řečený Pido, je stále naživu a bydlí v domě v Plzni na Slovanech. Právě s ním si paní Alenka velmi rozumí a je zároveň jejím „dodavatelem“ knih, které jí vozí z Plzně. Paní Alenka totiž moc ráda čte a zamýšlí se nad složitými myšlenkami některých autorů.
ŽIVOTNÍ MOUDRO
„Jestli někdo říká, že stáří stojí za houby, tak ne, je to krásný. Protože všechny ty problémy, které člověk v životě měl, jsou už pryč...,“ uzavírá rozhovor vlastním životním moudrem paní Alenka.
