Předně je součástí významného mezinárodního projektu Japan Fest 2015, který je jedním z pilířů projektu Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury a díky velkorysé podpoře nadace Japan Fest Comitee, Plzeňského kraje a Plzně 2015 ho svojí přítomností poctí vůdčí tvůrčí osobnost, japonský oscarový režisér Yojiro TAKITA.
Yojiro TAKITA (*1955) obdržel cenu Americké filmové akademie v kategorii za nejlepší neanglicky mluvený film za snímek Průvodce (Okuribito, 2008). Je to vůbec první (a dosud jediný) japonský tvůrce, který toto významné filmové ocenění obdržel. V rámci plzeňského prologu festivalu Eigasai proto uvedeme Takitovu filmovou retrospektivu, v níž kromě oscarového snímku nebudou chybět jeho historické velkofilmy, psychologická melodramata, ale ani ukázky rané tvorby, včetně svérázného erotického žánru „pinku eiga“ (doslova „růžové filmy“). Kromě besedy s plzeňskými diváky povede Takita také celodenní tvůrčí dílnu s českými i zahraničnímu studenty na pražské FAMU. „Nesmírně se těším, až se budu moci na vlastní oči přesvědčit, jak lidé v Plzni vnímají mé filmy, vyslechnout si jejich dojmy a názory, protože české publikum považuji za zcela mimořádné“, říká v televizním interview natočeném speciálně pro potřeby festivalu režisér.
Dalším tématem letošního ročníku Eigasai bude kontroverzní, ale pro japonskou kulturu velmi charakteristické téma „Reflexe smrti v japonském filmu a kultuře“. Pro diváky je připravena kolekce napříč žánry a epochami – od absurdních komedií až po drsný thriller, od doby poválečné až po díla posledních let. S tématem smrti souvisí i Takitova retrospektiva a doprovodný program. Z doprovodného programu je možné jmenovat koncerty skupin Tara Fuki a DekadentFabrik, besedu se socioložkou Jiřinou Šiklovou či Robinem Shoenem Heřmanem, nebo výstavu Umění umírat aneb o posledních věcech člověka, kterou připravilo Západočeské muzeum v Plzni.
„Plzeňské publikum má díky festivalu Eigasai možnost shlédnout jinak zcela nedostupné filmy, ale také možnost porovnání evropského a asijského přístupu k filmové práci. Jako součást celoročního festivalu japonské kultury Japan fest v rámci programu Evropského hlavního města kultury 2015 nabídnou snímky divákům pestrou reflexi japonské estetiky, filosofie i běžného způsobu života,“ vysvětluje Jiří Sulženko, programový ředitel projektu Plzeň 2015.
Umělecký ředitel Japan Fest 2015 Ivo Hucl doplňuje: „Japonsko je významná filmová "velmoc", přesto je v Čechách i Evropě až na výjimky téměř opomíjena. Film je navíc médiem, které přináší podněty k interkulturnímu dialogu, který nám pomáhá uvědomit si hodnoty vlastní našemu kulturnímu smýšlení.“
Plzeňský prolog festivalu Eigasai pořádají: Česko-japonská společnost, Plzeň 2015 a Bezejmenná čajovna
Spolupořadatelé festivalu: Eu Japan Fest, Velvyslanectví Japonska v ČR a nadace The Japan Foundation.
Festival podpořil: Sushi bar ZEKE
Předprodej vstupenek:
Měšťanská beseda, Kopeckého sady 13, Plzeň
Tel: 378 035 415, ticketing@dominikcentrum.cz
Vstupenky je možno zakoupit i on-line přes webovou stránku www.mestanska-beseda.cz
Po předložení zakoupené vstupenky v sushi baru Zeke obdržíte 20% slevu na jakékoliv zde podávané menu.
5. 3. 18:30 (čtvrtek) zahájení festivalu
Tara Fuki - Winna
Skladby z nejnovějšího alba skupiny Tara Fuki v sólové interpretaci violoncellistky Doroty Barové.
Trest smrti oběšením (Koshikei), režie Nagisa Oshima, 1968, 117 min.
Ze satirické burlesky Trest smrti oběšením je na první pohled jasné, proč byl Oshima považován za jednu z nejpozoruhodnějších osobností japonské Nové vlny. Japonský Korejec, odsouzený k trestu smrti oběšením, zcela nepochopitelně exekuci přežije, ztratí však paměť. Co si s takovým jedincem počít? Jindy zcela rutinní a chladně technokratický úkon popravy náhle pozbyde své odosobněné automatičnosti – nestandardnost situace se zároveň stává spouštěcím mechanismem gejzíru absurdních tragikomických situací i vizuálních imaginací s hlubokým filosofickým podtextem.
6. 3. (pátek)
17:00 Pohřeb (O-soshiki), režie Juzo Itami, 1984, 124 min.
Originální komedie o rodinném pohřbu stála u zrodu režisérova světového renomé a dodnes je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby. Úspěšnému televiznímu herci neočekávaně zemře tchán a jemu se tak poprvé v životě dostane čestné povinnosti vystrojit pohřeb. Maestro se snaží nečekané role zhostit co možná profesionálně, memoruje fráze, studuje scénáře, aby všechno bylo tak, jak má. S některými situacemi ale kupodivu ani odborná literatura, ani instruktážní rychlokurzy nepočítají… Podobně jako jiné Itamiho mistrovské dílo, snímek Pampeliška (Tampopo), pojednávající o tajemství přípravy dokonalých nudlí rámen, i Pohřeb je tak nabit velmi stravitelně servírovanými reáliemi, že se po jeho shlédnutí každý divák stává dokonalým odborníkem na japonský zádušní kult.
19:30 Kroužek sebevrahů (Jisatsu sakuru), režie Shion Sono, 2002, 99 min.
Vlna kolektivních sebevražd mladých lidí otřásla na přelomu tisíciletí japonskou společností – při pohledu na rozesmáté tváře středoškolaček, které se vrhají pod vlak, člověka dodnes mrazí. Shion Sono pracuje se skutečnými událostmi velmi zneklidňujícím způsobem – výsledkem je thriller, který ještě dlouhou dobu nedá divákovi spát.
7. 3. (sobota)
17:00 Nejzářivější den života (Inochi no ichiban kagayaku hi) režie Masayuki Mizobuchi, 2012, 95 min.
Dokumentární film, který velmi soucitným způsobem sleduje po dobu čtyřiceti dnů osudy obyvatel malého hospice v prefektuře Shiga a zcela neokázale prozrazuje mnoho o přístupu Japonců k životu, smrti i k sobě navzájem.
Po skončení projekce beseda se socioložkou Jiřinou Šiklovou a pracovníky pražského hospice Cesta domů a plzeňského hospice sv. Lazara o přístupu k umírání a paliativní péči v Čechách.
19:30 Barmská harfa (Biruma no tategoto), režie Kon Ichikawa, 1956, 116 min.
Hluboce humanistické melodrama o moci hudby, pokoře a duchovní odpovědnosti, oceněné na festivalu v Benátkách a v r. 1957 nominované na Oscara, se odehrává v září roku 1945 v Barmě. Japonsko kapitulovalo, ale duše živých ani mrtvých stále nejsou usmířeny – to si uvědomuje i četař Mizušima, který k smrti vyčerpané japonské vojáky probouzel k životu tóny domorodého hudebního nástroje.
8. 3. (neděle)
18:30 Mishima Yukio a jeho „Láska k vlasti“ (Yukoku-přednáška s videoprojekcí)
Přednáška spojená s projekcí unikátního krátkého filmu, který světoznámý spisovatel natočil (sám napsal předlohu, scénář, film režíroval i zahrál hlavní roli) jako „kostýmní generálku“ na své vlastní „sebeobětování“ ve jménu záchrany tradičních morálních a vlasteneckých hodnot. Stylizovaný „děj“ symbolického němého filmu se odehrává na potemnělém jevišti tradičního divadla nó.
19:30 Geomant (Onmyoji) režie Yojiro Takita, 2001, 112 min.
Mysteriózní příběh o pomstě i síle lidského odhodlání vzdorovat zlu nás zavádí na japonský císařský dvůr v 10. století. Svět živých a mrtvých, lidí a duchů byl v této době tak úzce propojený, že se z jinjangových mistrů, kteří jako jedni z mála dokázali skutky duchů ovlivnit, stali klíčoví hybatelé politického i společenského dění. Přestože byl Geomant vůbec prvním filmem Takity Yojiroa na historický námět, okamžitě zaznamenal nebývalý úspěch. Z cen Japonské filmové akademie si odnesl trofeje v celé desítce kategorií – přičemž dvě z nich získal populární herec tradičního divadla kjógen Nomura Mansai, pro kterého byla role legendárního věštce a mistra magie Abe no Seimeie filmovým debutem.
9. 3. (pondělí)
17:00 Jen žádné komixy! (Komikku zasshi nanka iranai!) režie Yojiro Takita, 1986, 120 min.
Takitův první film pro „obecné“ publikum (až do té doby se věnoval výhradně erotickému žánru) se zabývá rolí novináře ve světě bulvárních médií a v režisérově filmografii je dodnes naprosto jedinečným úkazem. Autorem scénáře a zároveň představitelem hlavní role neústupného investigativního novináře Kinameriho je rocker s kamennou tváří a řadou skandálů na kontě, Yuya Uchida. Jeho „neherecký“ projev, zakomponování reálných událostí a postav, které hrají samy sebe, pseudodokumentaristická optika, pro bulvární média tak typická – to vše dodává snímku naprosto odzbrojující přesvědčivost. V závěru filmu nečekaně zazáří i dnes populární Takeshi Kitano, který byl v této době ve filmovém světě ještě prakticky neznámý.
19:30 Úchyl ve vlaku – revize spodního prádla (Chikan densha – Shitagi kensatsu), režie Yojiro Takita, 1984, 64 min.
Žánr erotického filmu, v japonštině označovaný termínem „pinku eiga“ (doslova „růžové filmy“), má v Japonsku pozici respektovaného žánru, s jakou se v ostatních světových kinematografiich nesetkáme. Proto tuto "filmařskou akademii" par excellence absolvovala nejedna osobnost japonského filmového nebe. Revize spodního prádla patří k nejoriginálnějším snímkům jedenáctidílné série Úchyl ve vlaku, kterou Takita bavil sebe i své publikum v první polovině osmdesátých let. Dokonale perverzní snímek o hledání magické černé perly, jejíž stopa mizí za války kdesi v Mandžusku, je plný absurdního humoru i nápaditých narážek na filmovou klasiku. Zbývá snad už jen prozradit, že jako mapa pro cestu k pokladu má posloužit otisk přirození záhadně zmizelé schovanky někdejšího císařského důstojníka.
10. 3. (úterý)
18:00 beseda s oscarovým režisérem Yojiro Takitou
Průvodce (Okuribito), režie Yojiro Takita, 2008, 130 min.
Příběh violoncellisty Kobayashiho, který po rozpadu symfonického orchestru hledá uplatnění v rodné prefektuře Yamagata v podhůří japonských Alp a více méně omylem je nachází ve firmě, zabývající se přípravou nebožtíků na poslední rozloučení, oblétl díky oscarovému ocenění celý svět. Spojení japonské estetiky smrti se zvukem "evropského" violoncella, promlouvajícím univerzálním uměleckým jazykem způsobilo, že Průvodce se stal vůbec prvním japonským snímkem, který získal cenu Americké filmové akademie za nejlepší neanglicky mluvený film. Pro svého tvůrce znamenal raketový nárůst popularity – a pro svět japonského filmu dlouho očekávaný impuls k novému tvůrčímu vzepětí.
21:00 Anděl - music bar DekadentFabrik - Mental Morphosis
Estetický rituál hudby a vynikajících projekcí, transovní sonické ingredience, punkový dub, melancholie snoubící se s novými technologiemi, to vše za účasti oskarového režiséra Yojiro Takity.
11. 3. (středa)
19:30 Poslední věrný chrámu Mibu (Mibu gishi-den) režie Yojiro Takita, 2003, 143 min.
Snad vůbec nejlepší Takitův historický velkofilm, po zásluze oceněný hlavní cenou Japonské filmové akademie, se odehrává v polovině 19. století, na samém sklonku období Tokugawa. Je založen na reálném příběhu chudého samuraje a mistra meče Kan’ichiroa Yoshimury (1839-68) z prefektury Morioka. Ten, aby uživil vlastní rodinu, vstoupí do elitní jednotky Shinsengumi, která má za úkol za pomoci všech dostupných prostředků zachránit hroutící se šógunát. Vynikající Kiichi Nakai v hlavní roli rozehrává překvapivě intimní příběh, který tváří v tvář epochálním zvratům popisovaným historiky působí až nepatřičným dojmem.
Doprovodný program:
5. 3. 18:30 (čtvrtek) Tara Fuki - Winna
Duo Tara Fuki působí na české alternativní scéně již od roku 2000, kdy obě violoncellistky začaly v Brně (v kuchyni u Doroty Barové) společně improvizovat a zkoušet. Tehdy také vznikl surreálně “japonský” název Tara Fuki (což v řeči Tara Fuki znamená Tara Fuki). Od prvního alba Piosenky do snu působí jejich hudba na své posluchače jako voda. Z duší odplavuje emocionální překážky, vyhlazuje nerovnosti, odstraňuje i ty nejtvrdší sedimenty. Je snově melancholická, mnohovrstevnatá, neuchopitelná (jako název dua), poklidně plynoucí, ale zároveň žensky zemitá, plná peřejí, zákrut a erotické křehkosti. Její hlavní inspirací jsou podzemní vody brněnské alternativní scény, ovšem posílené o přítoky mnoha světových hudebních stylů. Výsledkem je mohutná třpytící se hladina plná odlesků, exotických vodních ptáků, západů slunce a vůní blízkého oceánu. Všudypřítomná je láska ve všech svých podobách, andělé i ostré podzimmní a melancholické vůně. Vše jakoby utkáno z motivů šerostvitných krajin litografií Bohuslava Reynka.
Tara Fuki je jedna z mála českých skupin, která koncertní úspěchy slaví i v zahraničí. Dosud Tara Fuki vydaly pět alb, za která obdržely dvakrát Cenu Akademie populární hudby v kategoriích Alternativní hudba - World music a Objev roku za rok 2001 a v kategorii World music za rok 2007. V témže roce vystoupily jako první česká kapela na celosvětovém hudebním veletrhu Womex ve španělské Seville.
Vzdálenost mezi Lyonem a Plzní tentokrát nedovolí do Plzně přicestovat Andree Konstankiewicz, která ve Francii trvale žije. Kolekci devíti skladeb z aktuálního alba Winna proto na koncertu v rámci festivalu Eigasai uslyšíte pouze v podání Doroty Barové. “Každý další den začíná nocí / Každá další noc se v další noci vrací / A s ní zpátky ten palčivý sen co bolí / Rány otevírá, pak je solí.”
10. 3. 21:00 (úterý) DekadentFabrik - Mental Morphosis
Duchovně se hudba DekadentFabrik vrací k divokému a trochu psychedelickému jazzu starých zakouřených klubů. V případě projektu Mental Morphosis se kapela začala ubírat k ještě větší hutnosti. Hudba je koncentrovanější a tvrdší, jakoby se vracela ke svým kořenům. Živé koncerty DekadentFabrik bývají často přirovnávány k prožitku po požití tvrdých
drog, ale bez následných abstinečních příznaků. Dávkování hudby je totiž vzhledem k profesionalitě hudebníků prováděno na výsost odborně a citlivě. Elektronické základy se prolínají s živými nástroji, hutné basy se skvělými výtvarnými projekcemi a nad tím vším levitují temné zvukové stíny jako vystřižené ze Spalovače mrtvol. Při koncertech jde především o estetický rituál, o setkání s hlubinnou melancholií.
Ruchy v samplech zpřítomňují spřízněnost mrtvých s živými, drátěnými žilami na kytarách proudí krev zahuštěná písněmi jedovatých rostlin a smrt nás skrze temné melodie líbá na rty jako čas.
Na Eigasai vystoupí v sestavě:
David Cajthaml - el. kytara, sampler, autor hudebních podkladů Dj Satan (Otto M. Urban) – sampler Ivan Bierhanzl - el. kontrabas a baskytara Ondřej Tuček a David Cajthaml - videoprojekce
Pro tento večer bude DekadentFabrik doplněna o hráče na elektroniku Václava Pastoru, který je mimo jiné stájovým zvukařem kapel Vanessa a Al-Yaman.
Václav Pastora - samplery, syntezátory
5. 3. - 5. 4. 2015 Výstava
Umění umírat aneb o posledních věcech člověka
Národopisné muzeum plzeňska, Náměstí Republiky 13, 301 00 Plzeň
Otevřeno: úterý - neděle 10:00 - 18:00
Výstava reflektuje vybrané aspekty vyrovnávání se člověka s konečností lidského života – s vlastní či kolektivní smrtí. Všímá si nejdůležitějších aspektů v proměnách postoje k umírání, kultury pohřbívání a úcty k mrtvým od vrcholného středověku do současnosti. Návštěvník se spolu s autory výstavy zamyslí nad obsahem pojmů „dobrá“ a „špatná smrt“, a seznámí se s lidovými zvyky spojenými s jednotlivými fázemi odchodu člověka z tohoto světa.
