Zažil i nepěkné rodinné spory kvůli touze po majetku. Před rokem a půl přišla další rána – pán se stal obětí loupežného přepadení a přišel o své životní úspory, celkem 611 tisíc korun.
„Člověk se k tomu těžko vrací,“ začíná pan Sedlák vyprávění pro organizaci Člověk v tísni a je na něm vidět, že jej vzpomínky na událost dokáží ještě nyní hodně rozrušit. „Docházela k nám přes osm let pracovnice pečovatelské služby. Byla velmi milá, pozorná a já v ní měl plnou důvěru. Když byla u nás doma, neměl jsem potřebu ji neustále hlídat,“ vysvětluje pan Sedlák.
S ohledem na zhoršující se zdravotní stav se pan Sedlák rozhodl sepsat poslední vůli a vybrat z banky své úspory. „Již od mládí jsem si pečlivě vedl záznamy o svých příjmech a výdajích, takže jsem o své finanční situaci měl dobrý přehled. Postupně jsem však začal zjišťovat, že se mé úspory tenčí, aniž bych pro to měl rozumné vysvětlení. Až s odstupem času jsem zjistil, že mi peníze kradla moje pečovatelka. To jsem však tehdy nevěděl a plně jí důvěřoval,“ uvádí senior a doplňuje, že pečovatelka tím pádem věděla, že má doma větší hotovost. Tuto informaci pak předala známému společně s klíči od bytu a informacemi, kdy pan Sedlák nebývá doma. A pak to přišlo.
Kolem půl čtvrté odpoledne, 3. prosince 2015, k němu vtrhli dva mladíci. „Než jsem stihl cokoli udělat, jeden mě mrštil na zem a držel pod krkem, druhý rychle prohledával obývací stěnu. Šli najito a rychle našli, co hledali. Pak na mě strhli část obývací stěny a utekli,“ vypráví rozechvělým hlasem pan Sedlák.
Poté, co pan Sedlák zavolal na policii, začalo trestní řízení, v jehož průběhu se v roli pachatele mnohdy cítil sám pan Sedlák. Již při samotném oznámení trestného činu se ho policejní operátor opakovaně tázal, jak vysoká částka mu byla odcizena. Samotné vyšetřování na místě trvalo velmi dlouho. Měl pocit, že váhají, jestli mu věřit. Opakovaně jej zkoušeli, kolik mu bylo odcizeno peněz. S nepříjemným přístupem se setkal i při výsleších. Policisté i obhájci pokládali různé otázky a často měl pocit, že se mu snaží některé věci podsunout. Ačkoli se ničeho nedopustil, sedělo proti němu několik obhájců, kteří ho rozhodně nešetřili. „Nechápu ani to, proč mi policisté snímali otisky prstů,“ pozastavuje se nad policejním postupem pan Sedlák. Rychlý postup kriminálky, který vedl k dopadení pachatelů, naopak pochvaluje. Vedení policie za něj poslal i děkovný dopis.
Z celého trestního řízení má ale velmi negativní pocit. „Necítil jsem při vyšetřování podporu ze strany policie, přitom já byl u výslechů jako oběť nikoli jako pachatel. Mrzí mě, že do celkové výše škody nebyly zahrnuty další položky, a to předměty ze zničené obývací stěny. Kromě cenných předmětů jako byla souprava sklenic na víno, jsem tam měl písemnosti a třeba i drobné skleněné výrobky. Ty tedy měly hodnotu spíše jen pro mě. V mládí jsem se totiž učil sklářem a tohle byla památka na tu dobu. Část zničených předmětů ale hodnotu měla, policisté o škodě věděli, ale do spisu je nezaznamenali,“ vypočítává senior. Zůstal téměř bez prostředků a cítil, že v celé věci potřebuje pomoci. Na právníka neměl dost peněz a obrátil se na službu organizace Člověk v tísni.
Právnička Člověka v tísni Alice Singrová mu pomohla s “papírováním“ v rámci celého procesu, ale i s orientací v postupu během řízení. Společně narazili na další skutečnost, která seniora mrzí. Policie u jednoho z pachatelů zadržela hotovost ve výši přesahující 20 tisíc korun. Právnička pánovi vysvětlila, že na ně má nárok a díky její pomoci se dostal alespoň k těmto penězům. Od policistů se ale o tomto nároku nedozvěděl.
Mrzí ho i to, jak se celý případ vyvinul. Vrchní soud, kam se pachatelé po rozsudcích krajského soudu odvolali, snížil jejich tresty. Dnes už bývalá pečovatelka dostala pouze podmínku. Povinností odsouzených je samozřejmě také uhradit škodu. Pan Sedlák však zatím dostal jen pár tisíc korun, což považuje spíše za výsměch ze strany pachatelů. Jeden z nich mu dokonce zaslal dopis, ve kterém mu vyčítá, že byl kvůli němu odsouzen s dovětkem, že od něho žádné peníze nikdy neuvidí.
Celkově je k postupu veřejné správy velmi skeptický a nedůvěřivý. Sám během této nepříjemné doby musel obhajovat svůj nárok na jednu ze sociálních dávek, kdy mu byla pozastavena výplata příspěvku na péči, který je určen pro lidi, kteří potřebují pomoci např. od pečovatelské služby. Dávku nakonec opětovně získal, ale podle jeho slov se nedočkal žádného odůvodnění, proč mu byla původně zastavena. „To jsou prostě facky,“ říká senior. „Nikdo vám nesdělí ani to, zda ti co mě okradli, mají nějaké výdělky, zda mohou škodu splácet,“ komentuje přístup úřadů.
Podle něj v podobných situacích člověk pozná přátele. „Jeden kamarád mi poté, co se o mé situaci dozvěděl, bez jakéhokoli zdráhání a otázek poslal peníze. Jinak mohu říct, že z lidí v okolí cítím jen nezájem. Vím, že toho má policie moc, ale pro ně ten případ vyšetřováním skončí a člověk už je dál nezajímá. Že by se třeba někdo přišel poptat jak se mám, poradit mi v mé situaci a podobně, to se prostě nestalo,“ krčí rameny pan Sedlák.
Podle Alice Singrové případ dokládá potřebu zvláštní ochrany seniorů v trestním řízení. Od dubna roku 2017 je účinná nová právní úprava, podle které by senioři měli mít postavení zvláštní zranitelné oběti trestných činů, s čímž se pojí širší okruh oprávnění. Senioři by tak například měli být v rámci celého trestního řízení vyslýcháni jen jednou, a to ve speciální místnosti vyškoleným personálem. „Všechny orgány činné v trestním řízení by neměli ztrácet na lidskosti a naopak brát v potaz skutečnost, že status oběti trestného činu je traumatizující již sám o sobě a není tedy třeba oběti způsobovat další útrapy svým příliš formalistickým přístupem“, uzavírá Alice Singrová.
Obětem trestné činnosti nabízí Člověk v tísni zdarma právní podporu v průběhu trestního řízení, pomáhá v komunikaci s policií a soudy. V rámci poradenské služby právnička organizace jen za loňský rok pomohla necelé padesátce lidí v našem kraji.
Pomoc obětem trestné činnosti může Člověk v tísni zajišťovat díky podpoře Ministerstva spravedlnosti České republiky a města Plzně.
