Kladruby
Paní Emma Täuberová oslaví už za pár chvil 94. narozeniny. V jejím rodném listě je totiž v kolonce datum narození napsáno 10. září 1927. A její recept na dlouhověkost? Prý nikdy nepila, nekouřila, modlila se a moc ráda si zpívala, protože se pyšnila krásným sopránem.
Paní Emma se rodičům narodila jako čtvrté dítě v pořadí. „Před sto lety sloužil můj tatínek jako šofér u knížete Schwarzenberga na Hluboké. Vozil ho spolu s kněžnou v krásném cabrioletu na pikniky. Pak musel v roce 1914 do války, ale to už chodil s mojí maminkou. Tam ho zranili. Někdo ho praštil pažbou do hlavy, já si pamatuji, jak měl zezadu v týlu takový důlek. A ještě měl úraz nohy, a tak kulhal,“ vzpomíná paní Emma, které její milovaná babička říkala Emilko.
MANŽELA JÍ DOMŮ PŘIVEDL TATÍNEK
Když dospěla, vyučila se švadlenou a seznámila se se svým budoucím manželem – legionářem. „To jsme takhle byli u muziky a on pro mě přišel tancovat. Jmenoval se Hubert a byl o dvanáct let starší než já. Mně bylo za pár měsíců osmnáct. Pak jsme se normálně rozloučili u muziky. A najednou ho tatínek přivedl domů, že se někde potkali, ale to tatínek vůbec nevěděl, že jsme spolu předtím někde tancovali. No a tím, že byl táta voják, Hubert byl taky voják, tak si hrozně moc rozuměli. On Hubert neměl tátu, protože mu zemřel, takže tomu mému hned začal říkat tatínku. No a já se pak do něj zamilovala a v roce 1947 byla svatba. Měla jsem nádherné šaty. Pak jsme měli rychle po sobě hned dvě děti a získali jsme s mužem tady v Kladrubech krásnou vilu,“ vzpomíná paní Täuberová.
CESTA DO AMERIKY
Když po válce přišli k moci komunisté, byla to prý pro její rodinu velká rána. „V padesátém roce vzali manžela na výslech a zlomili ho. Z manžela se stal úplně jiný člověk, bylo mu všechno jedno. Vyhrožovali mu, že nám vezmou vilu. Tatínka taky hrozně trápili, a dokonce zavřeli,“ rozesmutní se jinak usměvavá seniorka, kterou dodnes rozčílí, když slyší, že za komunistů bylo lépe. „To přišel člověk do krámu a nebylo tam nic. Prostě nic. Já měla možnost srovnání, protože jsem byla dvakrát v Americe. Když mi bylo kolem čtyřiceti, tak jsem tam jela za svými sourozenci, kteří tam žijí. Tam jsem viděla úplně jiný svět, ale stýskalo se mi po dětech a po rodné zemi. Já jsem prostě vlastenka. Nemůžete žít šťastně v cizině, když máte srdce tady,“ uvažuje paní Emma, která se ve volném čase stále udržuje ve formě cvičením. Od dcery má paní Täuberová dvě vnoučata a pravnouče. Od syna, který jí už bohužel zemřel, má tři vnuky, každý z nich má už tři dcery.
