Tichý návrat slavného protetika z Ria

Tichý návrat slavného protetika z Ria

Z paralympijských her se vrátili nejen naši paralympionici, ale i náš kolega Jan Šnytr, který v Riu působil v mezinárodním servisním týmu Ottobock jako první Čech v historii. Požádali jsme ho, zda by se s námi podělil o své zážitky a postřehy. Honza souhlasil, a tak jsme mu položili několik zvídavých otázek.

Jak na Tebe Rio zapůsobilo?
Z Ria jsem toho mnoho neviděl. Je to obrovské město, ve kterém žije 14 miliónů lidí. Je plné kontrastů a problémů s dopravou. Dopravní zácpu jsem si vyzkoušel hned první den, kdy jsme jeli na stadion Maracana na zahajovací ceremoniál. Cesta trvala tři hodiny, málem jsme to nestihli. Ve městě vládne noční život. Po setmění je v ulicích rušněji než přes den. Kdybych měl Rio charakterizovat jednou větou, řekl bych přelidněné město plné veselých lidí.

Jak vypadal tvůj běžný den?
Den začal brzy ráno a končil někdy i po půl noci. Na celou paralympiádu jsem měl přesný rozpis služeb. Den po dni, hodinu po hodině jsem věděl, na jakém servisním místě budu pracovat. Někdy jsem byl v hlavním servisním středisku, jindy přímo na sportovišti.

Jak tedy vypadalo servisní zázemí?
K dispozici jsme měli hlavní servisní stan v olympijské vesnici, kde bylo veškeré vybavení. Obrovské prostory a velký mumraj. Dělali se tam rozsáhlejší opravy. Menší servisní místa byla na jednotlivých sportovištích. První tři dny jsem byl na atletickém stadionu. Tam to bylo fajn. Setkal jsem se se spoustou zajímavých lidí a sportovců, viděl je přímo v akci. Seřídil jsem několik převážně běžeckých protéz.

Jaké opravy jsi dělal?
Můj první den v servisním středisku byl zvláštní. Celý den jsem měnil jen duše a pláště na kolech vozíků. Postupem času jsem dělal vše. Opravoval jsem ortézy, protézy, vozíky a nejen ty sportovní. Dokonce jsme vyrobili i jedno prvovybavení. Běžně se opravovali stojany na hod oštěpem a vrh koulí, ty trpěly asi nejvíce. Občas bylo nutné i nějaké to svařování.

Řešil jsi i něco nevšedního?
Ale ano. Přišla k nám zástupkyně německé výpravy, že by potřebovali opravit fén (smích). Nyní vážně. Přišel ke mně zástupce jedné africké země. Přinesl asi 30 let starou ortézu. Zajímavé bylo, že mu těch 30 let vydržela. Doufám, že po výměně kožených částí mu ještě dlouho vydrží. Pak se při závodech na atletickém oválu srazili dva závodníci se svými formulemi (Pozn.: speciální vozíky pro závody na dráze). No, a bylo o zábavu postaráno. Rovnali jsme to, čím se dalo. Lepší by bylo vzít to do servisního střediska, ale na to nebyl čas. Za chvíli jeli znova.

Měl jsi také čas poznat Rio?
Měli jsme naplánované dva výlety. Jeden na horu s Ježíšem a druhý noční projížďku Riem. Vždy to bylo jen na půl dne, více času nebylo. Ale bylo to krásné, jak Rio, tak paralympiáda.

Děkuji Honzovi, že se s námi podělil o své postřehy a přejeme mu hodně úspěchů v jeho práci.